Bestie

-9-

V sedm jsem měla být připravená. Rozhodně nemám šanci stihnout. Mám patnáct minut a pořád se nemůžu rozhodnout, co na sebe.

Hele, klid. Je to jen kino. S kolika kamarády si už šla do kina?

Jenže tohle není kamarád. Je to v podstatě cizinec, kterého si poznala za velice divných okolností. Cizinec, který mi pořád neřekl své jméno a já jsem se bála zeptat.

Buď v klidu, zhluboka dýchej a přestaň se přehrabovat v té skříni! Zítra to budeš muset rovnat!

Měla jsem patnáct minut!

Proto jsem šla na jistotu. Popadla jsem modré džíny, tričko a džínovou bundu. K tomu bílé convers a budu dokonalá. V koupelně jsem se udělala o něco krásnější pomocí řasenky a lesku na rty. Cestou jsem ze šperkovnice vzala svůj prstýnek.

Zrovna jsem si zavazovala tkaničku na druhé noze, když zazvonil.

Fajn. To zvládneš! Raz, dva, tři,...

Otevřela jsem dveře a snažila se mít, co největší úsměv.

„Ahoj. Připravená?"

„Připravená," odpověděla jsem a zabouchla za sebou dveře.

Dohodli jsme se na nové Marvelovce a já nemohla být šťastnější, a i on vypadal uvolněněji, když jsem mu navrhla tohle, místo nějaké romantické slátaniny, kterou navrhnul on.

„Předpokládal jsem, že každá holka chodí do kina na romantiku, a tak. Nechtěl jsem tě omezovat, ale popravdě jsem rád, že na to nejdeme. Asi bych při tom usnul." Zašklebil se.

Já jsem se usmála a odpověděla jsem mu: „Já nejsem každá."

Potom mezi námi bylo na chvíli ticho. Ale jenom na chvilku.

Řekl mi, ať ty lístky koupím já a s omluvou někam odběhl. Já jsem si vystála frontu a lístky jsem zaplatila z peněz, které mi předtím dal do rukou. Vybrala jsem místa plus mínus uprostřed a doufala jsem, že nechtěl sedět úplně nahoře.

Začala jsem být nervózní.

Mojí nervozitě vůbec nepomohlo, když jsem stála vedle pokladny a čekala jsem, kdy přijde, ale on nebyl nikde k nalezení.

Trochu jsem začala panikařit.

Tak a máš to! Teď tě tady ten tvůj cizinec nechal.

Náhle se však zjevil za sloupem a moje srdce radostně poskočilo. Na tváři měl úsměv od ucha k uchu a v rukou nesl veliký popcorn se zlatavě hnědými pukanci. Karamelový popcorn.

„Tak, co říkáš na moji omluvu? Přijímáš ji?"

Nemohla jsem být šťastnější. Tenhle popcorn jsem milovala a neměla jsem ho celé roky. Vlastně, kdy jsem naposledy byla v kině?

„To ti ještě nedokážu říct," ledabyle jsem pokrčila rameny. „Ještě nevím, jaký bude ten film," On se však jen rozesmál.

Sedli jsme si na naše sedadla a já si s chutí nabrala plnou hrst popcornu a nacpala si jí do pusy. Vybouchl smíchy.

Vzhlédla jsem a podívala se na něj on se na mě koukal a smál se. Potom mi došlo, že si olizuji prsty od karamelu a hned jsem s tím přestala. Jenomže on chutnal tak skvěle. Nenápadně jsem si utřela prsty do kapesníku.