Bestie

-13-

Už nebudu pít, nikdy a když říkám nikdy, tak tom myslím vážně. Smrtelně vážně. Čestný skautský, i když skaut nejsem.

Do prdele, co jsem to včera prováděla?

Hlava se mi můžu každou chvíli rozskočit. Bolí mě, jako kdyby mi do ní někdo mlátil celou noc kladivem. Spánky mi vibrují a já stisknu oční víčka ještě těsněji.

Co jsem vlastně včera dělala?

Poslední, co si pamatuji je vzpomínka na Neala a na panáky. Tři, čtyři, víc? Nevím.

Zasténám. Z hrdla se mi vydere hlasitý vzdech. Bolí mě jen dýchat, hrdlo mám vyprahlé a škrábe mě v krku.

Otevřu oči. Zamžourám do jasného světla pokoje. Ležím na břiše na něčem měkkém. Matrace. Bolí mě obličej, který mám přitisknutý k prostěradlu. Zasténám znovu a přetočím se na záda. Bílý strop a postel s nebesy. NE! Promnu si obličej, zavřu oči, na chvíli nechám položené dlaně na obličeji.

Sakra! Ne!

Odkryla jsem si dlaně z obličeje a následně se vyhoupla do sedu. Každý sval v mém těle protestoval a má hlava třeštila.

Bože.

Chytla jsem se za hlavu, při té příležitosti se rozhlédla kolem sebe.

Stěny pokoje byly bílé, stejně jako strop. Nalevo ode mě byla knihovna se spousty knížek a hned vedle bylo velké okno. Postel vévodila celému pokoji. Na druhé straně byly dveře a skříně. Nábytek byl tmavší a na protější stěny visel obraz.

Povlečení bylo bílé, luxusní až moc na můj vkus. Musela jsem přiznat, že se mi spalo celkem dobře. Jediné, co mě zaráží, že vůbec nevím, kde jsem a jak jsem se sem dostala.

Pokoj byl chlapský. Ve skříni visela trika, mikiny a bermudy.

Přešla jsem k oknu a nestačila se vynadívat na ten nádherný výhled, který se mi naskytl. Venku byla zářivě modrá obloha, která krásně ladila s tyrkysovým mořem a písečnou pláží. Opravdová nádhera.

Na sobě jsem měla jen spodní prádlo a šedé tričko, které rozhodně nebylo moje.

Sakra proč? Nebylo toho v poslední době už trošičku dost? Haló?

Musím odsud pryč a to rychle. Výhled, ne-výhled. Přes ramena jsem si přehodila přikrývku a omotala ji kolem těla. Na menší skřínce byla moje kabelka, vypadala v pořádku. Nic v ní nechybělo. Hned jsem si ji vzala, ale oblečení nikde nebylo.

Dveře jsem otevřela, trochu zaskřípaly, mě se naskytl pohled na schody dolů. Pomalými a jistými kroky jsem šla schod po chodu. Každý schod mi zavrzal pod nohama. V podpaží jsem svírala kabelku a rukama si nadzvedávala přikrývku do které jsem byla zabalená.

Sešla jsem poslední schod. Rozhlédla jsem se po útulném malém obýváku s pohovkou a dvěma křesly. Naproti byly dveře. Vykročila jsem k nim.

„Kampak jdeš princezno?" ozvalo se mi za zády. Celé mé tělo strnulo a já se proklínala za to, že jsem nevzala nohy na ramena. Pomalu jsem se otočila. Vedle obýváku byla o trošku větší kuchyň a v ní u ostrůvku stál Adam.

Tělo se mi napjalo ještě víc. „Já, jjá jsem, noo, chtěla, já." začala jsem koktat. Nedokázala jsem ze sebe dostat souvislou větu. Střídavě jsem se koukla na něj a zároveň na dveře. Nakonec jsem se podívala na něj.

Jenom jsem na něj koukala, jak se ležérně opírá v teplácích a tričku o kuchyňský ostrůvek.

Byla jsem zmatená. Tiskla jsem k sobě přikrývku pevněji a rozhlížela jsem se všude kolem. Všude to vypadalo normálně, ale já si připadala jako v pasti. Hůř se mi dýchalo. Zaťala jsem pěsti do přikrývky.