Všechny ohně Merithu

Prolog

Na šibenici s ním! Rozléhalo se po zvědavými lidmi přeplněném náměstí. Byl to chladný a drsným deštěm zvlhý den.Probíhalo poslední slyšení o spáchání činu proti lidskosti. Náměstí jindy pusté a tiché, dnes bylo však přeplněné a hlasitým křikem se dunící útroby domů, téměř bortily v základech. Z úst zúčastněných padala pouze čtyři slova. Na šibenici s ním ! Pořád a stále. V čele moci soudní byl muž jménem Mighart Nudir. Obtloustlý, postarší muž připomínající zjevem spíše trpaslíka než člověka . Husté, tmavé obočí z velké části zasahující do jeho ,,hadích,, očí. Hleděl na Famliase Prostoduchého, obviněného muže ze smilstva s ženou elfské rasy. Nudir si mnul svůj bujný, prošedlý plnovous,který lemoval celou tvář. Famlias byl zpoutaný okovy, které mu už před hodinami rozdrtili jeho zápěstí.

,,Prosím, pusťte mě!" křičel zpálenými rty od rozžhaveného, železného roubíku. V ten moment po něm začali zúčastnění házet kamení a špínu ze země. Nudir mírně zvedl zápěstí na znamení toho, že mají přestat. Náměstí utichlo, Mighart Nudir vstal ze své vyvýšené, honosné lavice a přistoupil k Famliasovi. Jediné co je dělilo bylo dřevěné schodiště o pěti schodech. Tlak který působily dva masivně vyhlížející stráže na jeho ochablá ramena se morbidně zesílil. Tudíš vyčerpaný a zesláblý Famlias padl na kolena. A odplivl si kapky krve, které mu společně s deštěm ztekly po zbytku rotrhaného šatu. Nudir se otočil zády k lidu a i k obviněnému, započal rituál řádu Ohně Merithu. Byla přivlečena Unla, žena která poskvrnila svou elfskou rasou člověka. V Famliasových krví podteklých očích bylo vidno, že ji zná. A to velmi důvěrně... Byla pravděpodobně už několik hodin týrána. Unlu vlekl jeden velký, těžce oděný muž z řádu Ohně Merithu. Cestou k tribuně jí začali všichni přihlížející ztrhávat vlasy, drásali se po ní jako divá zvěř. Jindy dlouhé, plavé kadeře byly dnes vytrhané a rozcupované po celém náměstí. Místy jí chyběla i kůže, krev byla po celém jejím obnaženém těle.V uličce hanby jí utrhli obě její elfské uši. Po hodinové pochůzce Unlu dovlekl až k Famliasovi Prostoduchému. Nudir si vzal do dlaní čepel z rudé ocele, přistoupil k ženě elfské rasy, přiložil jí čepel mezi ňadra a začal říkat elfskou ukolébavku, Unla neměla sebemenší šanci uprchnout. Mighart s Unlou po celou dobu jeho mluvení nenavázali jen nejmenší známku očního kontaktu. Jeho pohled byl upřen do lidmi přeplněného, chladného a zmoklého náměstí. Při závěrečné sloce zesílil tlak na čepel, která spočívala mezi ňadry. Pomalu a táhle tvořil stále silnější tlak na ostří z rudé ocele. Až se nakonec úplně probodlo do hrudního koše, odtud směřoval níž. Jedním pomalým, leč plynulým řezem skončil u podbřišku. Nastal křik, ne, nastal řev, tak silný že se rozléhal po celém městě, následně začala masivně krvácet, Mighart se poté otočil k muži, který se nechal vědomě svést od ženy v jejíchž žilách kolovala elfská krev. Ale neustavičný křik ho natolik rušil od rituálu, že ukázal těžkooděnci ať jí utiší. Dostala pěstí tak silnou, že ztratila vědomí. Famlias měl své hnědé oči v slzách. Sklonil hlavu a zavřel oči před tím, co viděl. Nudir pohlédl na jeho svěšenou hlavu,zkrvavenou čepel mu přiložil pod bradu. A Famlias vzhlédl k Mighartovi.

,,Povstaň!" zvolal silným hlasem Mighart Nudir. Lidé začali být netrpělivý, přišli dnes přece jen proto aby viděli někoho zemřít, bylo jedno koho. Famlias neuposlechl, opět hlavu sklonil a začal si něco říkat. Lidé tvrdí, že to modlitba ho měla spasiti. Nudir se začínal jevit také netrpělivostí. Dva strážní co drželi Prostoduchého s ním trhli, následně ho zvedli na nohy. Famlias byl o dost vyšší než obtloustlý muž s plnovousem. Mighart mohl pokračovat. Ostří bylo celé od Unliiny krve. Ovšem, že Unla již vykrvácela, ale ona nebyla podstatnou částí rituálu, bylo by dokonce na místě použít i elfskou ženu, která s Famliasem nikdy ve styku nebyla. Nyní zvedl rudou ocel k davu. Ti začali šílet, vískat a hrnout se do předu. Poté ruce snížil, přistoupil k Prostoduchému.

,,Činy ve kterých sis byl plně vědom toho, že žena s kterou si opakovaně sdílel lóže je krve elfské, z tebe Famliasi Prostoduchý udělali zrádce tvé lidské rasy a především nejodpornější stvoření, přec ani zvíře by takovouto hanebnost nebylo schopno udělat. Mohu s čistým srdcem říci, že byl spáchán čin proti lidskosti." Lidé začali klít a v jejich tvářích bylo znechucení z Famliase. Nudir pokračoval v mluvě.

,,Nyní tě poskvrním, krví nečistou! Krví elfskou!" Zvyšoval svůj hlas až se dostal do hlasitého křiku, ruce měl nad hlavou semknuté, svíjel v nich ostří. Lidé se dostali do napjatého stavu, očekávali ukončení rituálu z řádu Ohně Merithu. Déšť se zesílil, započalo krupobití. Nudir jedním, rychlým avšak velmi silným, řezným úderem zabodnul ostří z rudé oceli těsně vedle srdce. To ovšem nebyla pouze nehoda. Prostoduchý vykřikl a začal se svíjet strašnou, neuchatelnou bolestí. Ocel na kost, krev byla všude. Bylo přeříznuto žebro, odštěpky kosti se dostaly do jeho těla. Bolestivý jekot se rozlehl po náměstí. Čepel již nesla na sobě krev Unly, krev elfskou. Nyní v sobě měl její krev on. Jednalo se o nejvíce potupnou smrt. Lidé brali krev nadpřirozených bytostí jako nečistou . Lidé začali euforicky tleskat a Hvízdat na podporu Migharta. Nudir od něj ustoupil a gestem ruky nechal přivolat kováře. Zamlklý kovář přišel v zápětí, oči mu směřovaly na tělo muže co je při vědomí, ale velmi krvácí. Kovář měl sebou brašnu s nářadím a v druhé ruce nesl louč, která mu ani pod silným deštěm neuhasla. Vytáhl železný, příruční krumpáč, ale nebyl to normální, zemědělský nástroj. Jeho železná hlavice byla roztavena na písmena. Louč pohltila železo, nyní se začala téměř tavit. Krumpáč oddálil od ohně, louč zahodil, ta po dopadu ihned uhasla. Opatrně přistupoval k Famliasovi. Ten se začal bránit, pokoušel se i přes velké krvácení dostat ze spárů dvou kolosů. Jeho zoufalé snažení bylo marné. Roztrhaná košile už byla celá rudá, krev jež mu proudy teče napříč žebry mu prosákla až na horní i dolní kus šatu. Nudir roztrhl zkrvavenou košili z hrudníku. Muž jenž v jeho rukách spočíval nástroj tavící bolesti se blížil k Famliasově obnažené hrudi. Pomalým, jistým krokem se blížil muž v kápi, jehož obličej byl téměř skrytý. Během jeho loudavého kroku přiběhla pohublá švadlena, v jemných, bledých dlaních svíjela jehlu a niť. Nudir zvolal.

,,Někde mezi vámi leží uši elfské, proto žádám jednu dobrou duši, která mi je přinese." Během okamžení přiběhl z davu malý chlapec, v rukou měl to, oč Nudir žádal. Mighart o uši ani nezavadil,ukázal na švadlenu, ta je od chlapce odebrala. V očích jeho rodičů byla vidno velká pyšnost, že právě jejich ratolest předala tak důležitou součást rituálu. Mighart Nudir pohladil po vlasech kloučka, a pošeptal mu, aby se vrátil do davu. V tom nastal opět strašný, neuvěřitelně bolestivý křik, byl to Famlias, kterému se tavící smrt dostala na hrudník. Kůže se v okolí písmen zpálila téměř na kost, byla zde cítit zpalená tkáň. Prostoduchý se bolestí svíjel tak moc, že si ukousl jazyk. Nyní přiběhla švadlena, v dlaních Unliiny uši, jehla a niť. V šíleném nářku co vyluzoval Famlias, začala mu je začala přišívat na jeho uši. Jeho hnědé oči se bolestí přivíraly. Na jeho hrudi bylo vypáleno ,, POSKVRNĚN KRVÍ ELFSKOU, ZASLUHUJI SI ZEMŘÍT,, Mighart pohlédl k lidem a pravil.

,,Tak se staniž." Řekl a rukou mávl na strážné, ti mu úderem za krk srazili vas. Lidé byli zděšení a zároveň nadšení, protože čekali ,,obyčejnou,, popravu a ne hotová jatka, ale většina byla k uvytržení, takovýto rituál se nevidí zrovna každý den. Náměstí zpustlo a utichlo, ale jediný kdo zůstal byl samotný Mighart Nudir co si prohlížel své dokončené dílo, samou spokojeností si opět mnul svůj prošedlý plnovous. Pohled byl upřen na muže s tmavými vlasy, hrudí na které je vypálen zkrvavený text, jeho bezvládné tělo leží na kamenité cestě v přední části náměstí. Famliasova hlava je zalita krví, místo svých má uši Unliiny, tudíš elfské.Déšť ustal, obtloustlý muž s plnouvousem odchází do tmavých ulic Merithu.