Dlouhá cesta // m.y.gi/p.j.min

23. kapitola

YoonGi

Vystoupil jsem z auta a opatrně vytáhl malýho, který spal. "Vem mi klíče, mám je v kapse kalhot," zamumlal jsem. Nechtěl jsem ho budit. Spící dítě = tiché dítě. I když JiHyun se ještě moc uřvaně neprojevil. JiMin mi vzal klíče a odemkl. "No ahoj," podrbal Hollyho a chytil ho aby na mě neskočil. Odnesl jsem malýho do pokoje pro hosty a šel jsem dolů. "Ahoj Holly," podrbal jsem Hollyho. "Chceš jít určitě ven, viď?" Hned se vyřítil ke dveřím a já se usmál. "Hned jsem zpátky, lásko," políbil jsem JiMina. "Zatím uvařím," usmál se a oplatil mi polibek. "Dobře," řekl jsem. Hlad jsem sice neměl, ale věděl jsem, že nemá cenu mu odporovat. Dal jsem Hollymu kšíry a pustil ho ven. Prošli jsme obvyklou trasu a vrátili se domů. Svalil jsem se na pohovku. Už toho bylo na mě docela dost. Slyšel jsem uchechtnutí a tak jsem nadzvedl hlavu. Stál tam JiMin. "Haha," zamumlal jsem a hlavu zase položil. Cítil jsem ruce na ramenou. JiMin mě začal masírovat. Blaženě jsem vydechl. Usmál se a políbil mě do vlasů. "Jídlo je hotové," řekl. "Hm..." zamručel jsem spokojeně. "Chceš ho sem?" zeptal se pobaveně. Kývl jsem, ale držel mu ruce. Chtěl jsem aby pokračoval. Pobaveně se usmál, ale zase mě masíroval. "Hm..." zahmkal jsem spokojeně a uvolnil se. "Bráško? Já mám hlad..." ozvalo se za náma. JiMin se otočil a usmál se. "Hned ti naberu," usmál se a malej kývl. "Běž si zatím sednout," usmál se a sklonil se nade mě. "Donesu ti to sem," líbl mě do vlasů. "Jdu za vámi," řekl jsem a zvedl se. Když malý musel sedět u stolu, tak tam budu taky. Sedl jsem si ke stolu a JiMin před nás postavil Kimchi. "Kdy a kde ses naučil vařit?" zeptal jsem se ho podezíravě. "Od Jina," řekl. "Hm..." Usmál jsem se, když jsem si vzpomněl na Jinovo jídlo a s chutí jsem se do toho pustil. I když jsem neměl hlad, Jinovo jídlo dokázal ocenit každý. A ono to fakt tak chutnalo. "To je skvělý," rozzářili se malýmu očka. "To jsem rád, ale nehltej, nikdo ti to nesní," napomenul ho JiMin. Měl jsem velkou porci, kterou bych normálně nesnědl. Ale stejně byl můj talíř za chvilku prázdný. JiMin vypadal potěšené. "Děkuju, lásko. Bylo to opravdu skvělé," políbil jsem ho a odnesl talíř. "Jsem rád, že jsi se konečně pořádně najedl," usmál se. "A bráško, co budeme dělat?" zeptal se JiHyun. "Nevím, chceš si hrát? Vzal jsi si nějaké hračky?" zeptal se JiMin a JiHyun se zarazil. "Já nechal tu tašku doma," vypadal, že se rozbrečí. JiMkn ho pohladil. "Ale no tak, něco vymyslíme," políbil ji do vlasů. "Promiň," omluvil se JiHyun. "Za co?" nechápal JiMin. "Přidělávám ti jen práci," zamumlal smutně. "To není pravda... Můžeš si hrát třeba s Fluffy, ráda se mazlí a mezitím něco vymyslíme," pohladil ho po vláskách. "A nebo se s ním budeš mazlit až večer a teď zajedeme do obchoďáku, koupíme si pohár a pak se pojedeme kouknout na pouť," koukl jsem se na něho. Sám sebe jsem překvapoval, ale tak co. Pro JiMina je důležitý. A tohohle kluka bych si mohl i oblíbit. "Vážně, pane Mine?" Vykulil na mě svoje očka. "Říkej mi YoonGi, nejsem tak starý," řekl jsem. "Říkal jsi, že jsi unavený," namítl JiMin. "Ano, ale to nevadí. Unavený jsem vždy," usmál jsem se. "Běž se obout," usmál jsem se na malýho. "Nemusíš to dělat," odmítl. "Navíc... Je před výplatou. Nemám mu jak zaplatit pouť," mumlal. "Pozval jsem ho já, tak mlč," políbil jsem ho. "Ale to přece nejde," povzdechl si. "Chceš mu zkazit radost?" Zeptal jsem se ho a on si povzdechl. "Pojď. Pojedeme," usmál jsem se. Šel jsem se obout a JiMin šel se mnou. Dojeli jsme do centra města a já zamířil do kavárny kde pracuje JiMin. "Udělám ti kafe," řekl JiMin pobaveně a odešel za pult. Já jsem se šel posadit s malým. "Ahoj, co si dáte?" Přešel k nám Jin. "Mně už se kafe dělá, malý si dá pohár," řekl jsem. "A dál by sis s ovocem, nebo čokoládou?" zeptal se ho milé Jin. Malý se přikrčil a mlčel. "Dá si s čokoládou," řekl jsem Jinovo. A Min si dá kafe a taky pohár. "Co chceš k pití? Džus?" Koukl jsem na malýho. Kývl. "Pomerančový," řekl a já se usmál. "To by mělo být všechno," usmál jsem se na Jina. "Hned to bude," řekl a odešel. JiMin se vrátil chvilku po něm a postavil přede mě to nejdokonalejší kafe. "Děkuju," usmál jsem se. "Tak co sis dal?" zeptal se. "Pohár a džus," řekl malý. "Ovocný?" zeptal se. "Čokoládový," špitl. "Takhle sladký? To by nám máma dala," povzdechl si JiMin. "Objednal jsem mu ho já. Jednou mu to neublíží," řekl jsem. JiMin kývl. "To je fakt," usmál se. Jin přinesl poháry a JiMin se zarazil. "Já si ale neobjednal pohár," namítl. "Já jsem ti ho objednal. I kafe," řekl jsem. "Ale já pohár nechtěl, budu tlustý," zamračil se. "Přestaň," koukl jsem se na něho naštvaně. Byl pohublý, ale pořád měl mindráky. Štvalo mě to. Sklopil pohled a začal se dloubat v poháru. "Budu tě milovat i kdyby jsi byl kulička, ale to se nikdy nestane," políbil jsem ho. "Ale já nechci být kulička," zamumlal, ale pak už normálně jedl pohár. Usmál jsem se a v klidu upíjel kafe. Malej byl celý od poháru. "No bezva," řekl pobaveně JiMin. "Ale triko mám čistý!" řekl vítězně a já se usmál. "Na to argument nemám," řekl JiMin. "Tak jedeme?" Usmál jsem se, když dojedli. Kývl i. Nechal jsem to Jina napsat na účet a pak jsme šli do auta.