Dlouhá cesta // m.y.gi/p.j.min

4.kapitola

p.j.min

Nevěřícně jsem se koukal na to, co mi napsal. Tohle myslí vážně? Určitě to byl jen... Myslel, že jo. Já vím, vzdávám to. Do očí se mi nahrnuly slzy a hned se mi spustily i po tvářích. Zabořil jsem hlavu do polštáře a dal jim volný průběh. Co mám dělat? Nechci aby si o mně myslel, že jsem to udělal naschvál. Proč mu sakra záleží na tom pitomým kafi? Je to přece jen kafe. Brečel jsem hodně dlouho, ale pak jsem přece jen vyčerpáním usnul. Ráno jsem navíc samozřejmě zaspal, no jak jinak, že. Vylítl jsem z postele a běžel do práce, kde jsem hned dostal sprda u šéfa a musel jsem mu hodinu vysvětlovat, že nevím co se děje a o co sakra jde.

Byl jsem zoufalý. Týden jsem mu psal a on mě ignoroval. Dokonce jsem to už nevydržel a svěřil se Jinovi. Jin mě vždycky podržel, ale dneska to bylo naopak. Řekl mi, že si zato mohu sám. Že se chovám jak necitlivý kámen, utíkám před nimi a myslím jen na sebe. Nemyslel jsem si, že to je pravda. Ale co, když má pravdu? Hm? Vždyť i YoonGi mi napsal, že by mě raději nikdy nepoznal... Tak za co pak tedy stojím? Neměl jsem se nejspíš vůbec narodit. Bylo by jim líp... Jin má se mnou jen problémy a YoonGi je ze mě jen neustále zklamaný. Nedivím se. Jsem oproti němu jen obyčejný malý kluk a ještě k tomu pingl. Jak bych se s ním mohl rovnat, no? Byl o tolik dospělejší a chytřejší... Zkušenější... Neměl jsem šanci. I když jsem hrozně toužil jí mít. Cinkl mi mobil a já se po něm hned vrhl, ale byl to jenom Jin. Zklamaně jsem si povzdechl, ale pak si málem nafackoval. Jak jenom? Je to můj nejlepší kamarád! Ne, vážně, co to se mnou je? Radši jsem si přečetl co chce.

k.s.jin a p.j.min

k.s.jin: Co jsi to proboha provedl?

p.j.min: Cože? Zas tak moc jsem nevyvedl ne?

k.s.jin: Můžeš mi sakra vysvětlit, proč na mě Joon vlítl, že jsi idiot a ať s tím koukám něco dělat, protože YoonGi je naprosto v prdeli a bez inspirace?

k.s.jin: Má prý důležitou uzávěrku, která by ho mohla sakra proslavit, ale nevypotí ze sebe nic!

p.j.min: Já se trochu vylekal

k.s.jin: Trochu? Proč jsi do prdele nemohl nechat to kafe jenom jemu? Šéf zuří, protože už s ním zase nepočítá a YoonGi je z tebe úplně v prdeli

p.j.min: Já netušil, že ho to tak rozhodí. A já mu říkal, že potřebuju čas na setkání. Prostě mě překvapil

k.s.jin: Jenže tam najde o to, ale o tu konverzaci, co si zase vyvedl?! Jak mu můžeš dát naději a pak ho zase srazit?

k.s.jin: To jsi opravdu tak necitelný?

p.j.min: Já to tak nemyslel. Jsem prostě idiot. Jestli tě to potěší, probrečel jsem celý večer

k.s.jin: A k čemu to je? To nevíš, že to kafe pro něho něco znamenalo? Bože, víš ty o něm vůbec něco, nebo si zase myslel jen na sebe?

p.j.min: Já vím co jsem provedl a je mi z toho mizerně. Všechno co jsi proti mně řekl, je pravda. Jsem necitelný parchant a nikoho si nezasloužím

k.s.jin: Jo a trpí za to ostatní... Jestli nesepíše dobrou písničku, ta společnost ho srazí k zemi a už si nesloží ani ponožky. To ti to je opravdu jedno?

p.j.min: Samozřejmě, že mi to není jedno. Tohle sem vůbec netušil. A připadám si kvůli tomu mizerně, fakt že jo. Vůbec netuším jak to napravím... no, ono to možná ani nepůjde. Tohle si nikdy neodpustím. Proč by mi to měl odpustit on? Jsem prostě parchant, co se neohlíží na ostatní -.- :'(