Dlouhá cesta // m.y.gi/p.j.min

27.kapitola

"Co to sakra děláš?!" "Proč hned tak vyjíždíš?" Klekl si a mračil se. "Kousnul jsi mě," třel jsem si to místo. "Jo a proto jsi hned hnusný? Co ti zase je?!" "Nic mi není!" zařval jsem na něho a on se zarazil a překvapeně na mě koukal. Nikdy jsem na něho neřval, i když mrzutý jsem pořád. "Jestli se míníš chovat takhle, tak si radši padej do práce," zavrčel. "JiMinie..." "Ne!" přerušil mě. "Jen si klidně běž, stejně je pro tebe důležitější než já! Netrávíš doma skoro žádný čas! Proč bys taky se mnou měl, co?" mračil se na mě. Povzdechl jsem si. "To není pravda," namítl jsem. "Ale je," stál si na svým. Vypadal opravdu naštvaně. "JiMinie... Mám toho teď prostě moc. Všichni na mě tlačí. Chtějí svoje písně a já je musím dodat," zamumlal jsem. "Proč mi lžeš?!" vyjel na mě. "Proč mi lžeš? Oba víme stejně dobře, že tam jsi sice do noci, ale zas tolik zakázek nemáš, myslíš, že mi to Jin neříká? Že se to od Joona nedozví?!" Koukl jsem se na něho ublíženě. "Necháváš mě sledovat? Myslíš, to vážně?!" zavrčel jsem už opravdu naštvaně. "Tohle fakt nemá cenu!" odkráčel jsem a práskl za sebou dveřma. Jako opravdu? To nemyslí vážně, že mě hlídá jak malého fakana! Naštvaně jsem za sebou práskl i hlavními dveřmi a vydal se pryč. Neměl jsem náladu tu být a poslouchat jak jsem špatný. A fakt jsem nemohl uvěřit, že mě nechává sledovat. Proč se mnou sakra je, když mi nevěří? A samozřejmě, že jsem v práci, protože toho mám hodně, myslí si, že když zrovna neskládám, nebo nemám moc termínů na písničky, že nemám na práci jiné věci? Musím se udržet nad vodou, budu na to kašlat a skončím na ulici. To si tak trochu nemohu dovolit. 

JiMin

Koukal jsem za ním. Sakra, co když se mu něco stane? Kam může jít? Vyskočil jsem z postele a vyběhl ke dveřím. Pak jsem si ale uvědomil, že tu mám brášku a nemůžu ho tu nechat samotného. Prosím ať se vrátí... Ať se mu nic nestane... Mobil! Došlo mi a vrhl jsem se do pokoje.  Co se to s ním poslední dobou děje? Připadám si jako... Bych mu tu překážel... Začíná mě nenávidět?! Sebral jsem telefon a vytočil ho. Jenže jeho mobil ležel na stolku. Zaklel jsem a zkusil vytočit Jina. "Hm? JiMine?" Ozvalo se z mobilu. "Ahoj, máš tam Joona?" "JiMine, co se děje?" "Máš nebo ne?!" Zeptal jsem se naléhavě, když jsem uslyšel Joonův hlas. "Co se děje, JiMine?" Zněl překvapeně, že chci mluvit s ním. "YoonGi odešel... Byl hrozně naštvaný... Bojím se že se mu něco stalo, ale mám tu děti, nemůžu..." Nenechal mě to dokončit. "Podívám se po něm JiMine, neboj se," típnul mi to. Sedl jsem si na postel a zabořil jsem si hlavu do dlaní. Ať se vrátí... A ať je v pohodě... Prosím.