Dlouhá cesta // m.y.gi/p.j.min

29.kapitola O 2 měsíce později

"Musíš tam?" Zeptal se mě smutně JiMin a já kývl. "Je to nutný a velká příležitost. Ale neboj, za dva týdny budu zpátky," objal jsem ho. "A kde to je?" Koukl se na mě podezíravě. "V Tokiu," řekl jsem. "V Japonsku?" Zeptal se jako by špatně slyšel. "Ano, v Japonsku. Vzal bych tě sebou, ale budu tam mít spoustu práce a nudil by ses tam. Navíc mě Seok ujistil, že tě takhle na rychlo pustit nemůže, když je Jin na dovolené," řekl jsem. "Ani bys nechtěl," obvinil mě a odešel do pokoje. Koukal jsem za ním. "Ach jo. Poslední dobou hrozně žárlí, nemůžu s nikým ani promluvit, aniž bych si to nevyslechl. Udělal jsem něco, že už mi nevěří? Proč tak hrozně žárlí? Včera ta scéna, že vůbec nejedu k kvůli práci, ale že mám někoho jiného... I NamJoon se mu to pokoušel vysvětlit, že tam musím, bo to bylo nečekaně a jeden se tam dostavit musel, záležela na tom naše kariéra. Joon by tam zajel, ale je s Jinem v Americe na dovolené. Šel jsem za JiMinem. "JiMine prosím... Proč mi poslední dobou tak nevěříš?" Zeptal jsem se a sedl si k němu na postel. "Věřím ti," řekl totálně nepřesvědčivě a já si povzdechl. "Hrozně žárlíš a dusíš mě tím," namítl jsem a JiMin zavrtěl hlavou. "Nežárlím, jen chci abys byl můj," namítl. "Ale já tvůj přece jsem. A vždycky tvůj budu. Miluju tě, JiMine a to se nikdy nezmění. Ať chceš nebo ne, tak se tě budu držet jako koule na noze. Ale do toho Japonska musím, pochop to prosím. Ta zakázka je pro nás důležitá, bez ní se můžeme jít klouzat," řekl jsem. "Doteď jste si bez ní vedli skvělé," namítl JiMin. "Nevedli," zašeptal jsem. Nechtěl jsem ho tím nijak trápit, ale... "Nevedli?" Nechápal. Zavrtěl jsem hlavou. "Asi před měsícem nám vypověděl smlouvu manager jedné velké skupiny a od té doby i menší. Nemáme skoro nikoho. Jistě, děláme i celé písně s textem a choreografií sami za sebe, ale ty nás neuživí. Ne oba. Proto skládáme pro skupiny a zpěváky," zamumlal jsem s povzdechem a JiMin se na mě překvapeně koukl. "To jsem nevěděl. Nic jsi mi neřekl," zamumlal překvapeně a objal mě. "Dobře, samozřejmě jet můžeš, nemůžu ti to zakázat. A promiň, že jsem tak vyváděl," objal mě. Usmál jsem se a přitiskl si ho k sobě. Kéž by takový zůstal.