Dívka moře

Kapitola 2: Útěk

Do domu vtrhl Fred, zadýchaný jako by právě uběhl maraton a vypadal velice rozrušeně. Evon zrovna vařila večeři a její matka spravovala Evoniny šaty, které nedávno někde roztrhla. Obě stočily své oči na vyděšeného Freda. Takto rozrušeného ho dosud Evon ještě neviděla. Nechala všeho a ihned se rozběhla k Fredovi.

,,Co se stalo?" objala ho a všimla si, že jsou jeho šaty celé od krve. ,,Proboha ty krvácíš? Co se stalo Frede?" Přiběhla k nim i matka a snažila se na Fredovi najít nějakou ránu, kterou by ošetřila, ale nic nenašla.

,,To.. to není moje krev," vypadlo z něj nakonec. Celý se chvěl. Evon stuhla na místě.

,,A čí teda je?" Obě na něj hleděly a čekaly co z něj vypadne. Fred se zahleděl do Evoniných modrých očích a zadržoval pláč.

,,Je mého otce." Teď už začal plakat. Evon ho objala a snažila se z něho dostat víc.

,,Frede, co se sakra stalo? Co je s mým bratrem?" řekla zdešeně matka a snažila se Freda uklidnit.

,,Jako každé ráno šel rybařit, ale když se dlouho nevracel, dělal jsem si starosti, tak jsem šel na jeho oblíbené místo, kam chodil rybařit a našel jsem ho probodlého," začal se klepat a plakat ještě víc, "ale ještě dýchal a.. a stačil mi něco povědět." Evon ho hladila po jeho objemných ramenech a snažila se mu dodat pocit bezpečí.

,,Co ti řekl Frede?" Podívala se mu do bledě modrých očí, naplněné slzami a snažila se z nich něco vyčíst. Byly ale tiché, plné vody a zoufalství.

Vzhlédl k Evon a do ucha ji pošeptal: ,,Jsou tady Evon, jsou tady." Evon se na něj nechápavě podívala a naznačovala mu, že neví, o čem to mluví.

,,Vikingové Evon. Jsou tady. Vybrodili se nedaleko a zautočili na Genov a my jsme na řadě. Musíme odtud pryč." Naléhal, ale Evon stuhla. Opravdu se to děje. Takže její otec kdysi před lety mluvil pravdu, když tvrdil, že Vikingové začnou dobíjet i Irsko. Evonina matka Freda stále konějšila a Evon se rozmýšlela, co dál. Nevěděla, co dělat první, jedno ale bylo jisté. Genov je malá vesnice a je kousek odtud, to znamená, že do večera mohou zaútočit na Rehold, její vesnici a pochybuje, že mají nějaké slitování. Musela za každou cenu ochránit matku a svého bratrance, který zrovna odvahou neoplýval. Ale měla pochopení, právě ztratil otce, zasloužil si být rozrušený, ale právě potřebovala jeho statečnost, která někde hluboko uvnitř spala a nechtěla být probuzena.

,,Varoval jsi ostatní?" Dívala se z okna a sledovala jak lidi pobíhají jak splašení. Venku vládla panika. Otočila se na Freda a čekala na odpověď.

,,Merlin je viděl útočit na Genov a šel zazvonit na zvonici na poplach, zatímco jsem utíkal k vám vás varovat." Evon sice žila na farmě, ale okolo jejich obydlí, bylo několik dalších farem a lidských příbytků, které právě teď lidé ve spěchu opouštěli. Konečně slyšela zvon bijící na poplach před nájezdníky. Musela jednat rychle.

,,Vezmeme koně a pojedeme kolem Břehole směrem do Deinholu." Fred zakroutil hlavou.

,,Určitě to tam hlídají. Jsme tady v pasti." Lyra, Evonia matka se vložila do konverzace.

,,Co takhle to vzít Temským mostem? Tam se určitě ještě nedostali." Evon přemýšlela. Pokud by existovala nějaká volná cesta do Deinholu, hlavního města a uzemí Irského krále, pak by Temský most mohl být jediná cesta.

,,Máš pravdu mami. Ale je to nejmíň 2 dny cesty, musíme se rychle nachystat a vyrazit co nejdříve," Evon se instikntivně chopila velení. ,,Frede nachystej koně my s matkou vezmeme nějaké jídlo a vodu na cestu," Fred přikývl a odebral se do stájí, zatímco Evon a Lyra braly do brašny všechno jídlo, které našly. Evon ještě skočila ke studni pro vodu a nabrala ji do několika lahví a odebrala se zpět do příbytku, aby matce pomohla s brašnou plnou jídla. Potají si vzala svůj meč z truhlice a prohlížela si ho. Byl docela těžký, ale padl skvěle do ruky. Byl ukován z tamější tvrdé ocele a čepel byla tak ostrá, že s ním Evon trénovala sama, bála se, aby bratrovi omylem neublížila. Meč ještě neouchtnal lidskou krev a nebil se v žádných válkách. Arthur jí ho dal k 18 narozeninám, byl to ten nejlepší dárek, jaký mohla dostat. Zasunula jej do pochvy a schovala pod tmavý plášť. Zavřela truhlici, kde meč schovávala a vydala se do stájí.

,,Musíme jet!" Svolal Fred nedočkavě, když se Evon objevila ve stájích a oba pomohli Lyře dostat se na koně. Evon připevnila brašnu na svého hnědáka, upravila mu uzdu a přetáhla ji přes hlavu. Nasedla na koně, který se nedočkavě pohupoval a byl připravený k dlouhé cestě.

Projížděli hustým lesem, na který se snesla tma. Evon jela vepředu a vedla je napříč lesem. Už skoro neviděli ani na krok, jenom dorústající měsíc jim svítil na cestu.

,,Tady zastavíme a utáboříme se," zastavila koně a vybírala místo, kam ho uváže.

,,Je to moudré Evon? Co když nás tady najdou."

,,V noci nemůžeme jet, nevidím na cestu, nedokážu náš navést správným směrem a navíc koně jsou unavení, musíme si všichni odpočinout a hned jak se rozední, vyrazíme," Fred přikývl, nedokázal by se s ní příst a navíc to vypadalo, že věděla, co dělá. Byla rozený vůdce. Evon uvázala koně a pomohla matce ze sedla. Fred nasbíral dříví a společně založili ohěň u kterého se natáhli a usnuli, zatímco co Evon měla první hlídku.