Krev proti krvi [UKONČENO]

4. část- Hrátky

Tom
Absolutně netuším kolik bylo hodin, když se Tori probudila, vyhrabala se z peřiny kterou jsme byli přikrytí a snažila se co nejtišeji odejít z pokoje. Probudí mě snad úplně cokoliv. Stačí když někdo šlápne jen na koberec někde poblíž, nebo když zavibruje mobil. O tom ale Tori neměla tušení. Takže když se zmateně rozhlížela po pokoji a pak se ještě zmateněji podívla na mě, držel jsem se zuby nehty abych se neusmál. Když se za ní zavřely dveře, chvíli jsem přemýšlel jestli taky nevstanu. Samozřejmě jsem ale ještě usnul a tím bylo zohodnuto. Asi o hodinu a půl později vešla do pokoje znovu. V jedné ruce svírala talíř s jídlem a v druhé igelitovou tašku. Když pokládala tašku na stůl a já zaslechl jak skleněná láhev "dopadla" a vydala ten tipický zvuk, bylo mi jasné co v ní je. V tu chvíli jsem se raději otočil ke zdi, protože jinak bych smirinoff okamžitě otevřel a vypil. Měl jsem na něj nesnesitelnou chuť. Hned potom co vše odložila, odešla. Otočil jsem se zpět a pohledem hipnotizoval igelitku. Přemýšlel jsem, jestli si pro ni mám dojít. Už jsem téměř vztal, když se do pokoje opět vřítila Tori. Bylo vidět že je naštvaná. sedla si za stůl, talíř i tašku odsunula kousek ztranou, popadla jakýsi kus papíru, tužku a začala si neco čmárat. Byla ke mě otočená zády, tak si mého pohledu zkrátka všimnout nemohla. Byla celá nesvá, , nejspíš rozzuřená, zamyšlená a veškeré svaly měla napnuté k prasknutí. Tužka při škrábání o papír vydávala dobře slyšitelné zvuky. Čím dýl kreslila, tím byla uvolněnější a klidnější. Už mě tak nějak válení se přestávalo bavit, tak jsem se protáhl a shodil ze sebe peřinu. Nejspíš mě slyšela a odešla. hnej jakmile se dveře zavřeli a já zůstal sám jsem se usmál , hodil na sebe mikinu, převlíkl se z volných tepláků do běžných kalhot a už jsem rozdělával smirinoff. Hned jakmile jsem se napil, projela mnou vlna uspokojení. pak jsem se pustil do jídla. Fakt to má dobrý, to musím uznat. Jen doufám že tam není nějaká ta jedovatá přísada navíc. Tuhle myšleku jsem ale rychle zahnal a dál si vychutnával snídani. Všiml jsem si když se dveře trochu pootevřeli. Stejně tak dobře jsem si všiml osoby v červené mikině a jejích očích ve kterých sváděli myšlenky bitvu. Bylo mi nad slunce jasné že tam je Tori a neví co si myslet o tom, že jsem s ní ráno byl v jedné posteli. No... ráno... Vlastně skoro celou noc. Nic si nepamatuje, to vím s jistotou. Takže...bych toho mohl využít! Bleskne mi hlavou. Cvilku váhám. Příjde mi to nefér... Nebuď srab. Napomenu sám sebe a sleduju jak Tori vejde do pokoje. ,,Dobré ráno." protáhnu tyhle dvě slova stejně tak, jak svoji pusu do širokého úsměvu. ,,Dobré..." řekne trochu zaraženě, ale taky se usměje. ,,Tak jaksi se vyspala?" zeptám se a uličnicky na ni mrknu. Jde vydět že značně znervózněla ,,No... asi dobře..?" odpoví, ale zní to spíš jako otázka. ,,Díky za snídani byla vynikající. Jo a to s tím smirinoffem byl skvělej nápad." Opět se uklidnila a usmála se ,,Není zač." Dlouho ji ale v klidu nenechám a dodám ,,Akorát se teda divím, že po včerejšku tě nic nebolí a chodíš jakoby se nic nestalo..." nadhodím tak jako by nic. Už zase můžu sledovat jak si mě s hrůzou v očích prohlíží a snaží se vzpomenout na včerejší noc. ,,Řeknu ti, s mejkapem to fakt umíš. Ani jedné modřinky jsem si zatím nevšiml." Po téhle větě jakoby ji přikovali k zemi. Zrychlil se jí dech, ale jinak se ani nehla. Nasadil jsem tedy svůdný výraz a zvedal se ze židle. ,,ANI SE KE MĚ NEPŘIBLIŽUJ!!!" vyjekla a o krok ustoupila. ,,Ale včera si říkala něco jinýho.." znovu na ni mrknu. Udělám další krok k ní a ona opět couvne. Vlastně je natlačená na čelu postele a nemá už kam utéct. ,,To si mě asi s někým pleteš..?" zazní její odpověď spíše jako otázka, se soufalstvím v hlase. V jejích očích jde vydět bezradnost, strach, beznaděj a... a slzy? Dobře už to za chvíli utnu. ,,Ne. Rozhodně si tě nepletu. Nikdo jiný by mě tak moc jako ty nezmohl, když jsem tě-...." Slzy které měla v očích se právě vydraly ven a kutálely se jí po tváři. ,,když jsem tě totálně opilou zvedal ze země a pokládal zpátky na postel." Jakmile jsem to dořekl a začal se zplna hrdla smát, zvedla ke mě pohled, ve kterém se míhala nenávist, úleva a pro mou smůlu touha po pomstě. ,,TY KRETÉNE!!!" procedila zkrz zuby a ozbrojena polštářem se po mě vrhla.

Tori
,, když jsem tě totálně opilou zvedal ze země a pokládal zpátky na postel."
Řekl a najednou se začal smát.,, TY KRETÉNE!!! " zařvala jsem. Vzala jsem polštář a vrhla se po něm v tu chvíly mi to přišlo i zábavné, zaprvé jsem se vyřádila i jsem ho zmlátila což bylo fajn☺️ Přišlo mi to tak vtipný že jsem se začala hihňat.,, Co? Ty se tomu směješ?" Zeptal se.,, Ne" snažila jsem se vymluvit. Ale nešlo to začala jsem se smát a on na mě jen koukal s udiveným výrazem ale nakonec se taky pousmál ale jak mile se pousmál já se přestala smát. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Matt.,, Sakra, nejspíš slyšel jak se směju. "
,, Čemu se tady smějete?" Ničemu. " řekl pohotově.,, No jen jsem hledal Matyldu, máme spolu nevyřízené účty.",, Tím myslel že ji chce zase zlechtat. " řekla jsem otráveně. Matt najednou zakřičel:,, Ty! Už tě mám! Připrav se na zlechtání! ☺️" a odběhl.,, No",, Co no? ",, No co teď?",, Jak co teď?,, CO BUDEME DĚLAT? ",, No já asi půjdu Matyldě pomoct aby se neudusila." řekla jsem a odešla. Cestou jsem přemýšlela o tom co se v noci stalo. Nebo spíš co Tom řekl. Jak se to mohlo stát? Vždyť to nejde. On mě nenávidí tak proč? Že by to tak nebylo? No budu o tom přemýšlet pot- Ne nemůžu o tom přemýšlet potom musím na to přijít hned.,, Sakra Matte! Nedus Matyldu!" Přiběhla jsem do pokoje kde na zemi ležela Matylda celá udýchaná a u ní seděl Matt a lechtal ji.,, MATTE NECH JI AŤ JI NEZABIJEŠ!" Šla jsem Matta odtrhnout od Maty aby ji neudusil, ale když jsem na Maty sáhla tak přiběhl Tom, Edd a Ell. Vypadalo to jakobych jí lechtala já.,, Tori! Vždyť ji udusíš!" Řekla a přiběhla Ell odtrhla mě a za ni běžel i Edd.,, Proč ji chceš zabít?" Řekl Edd a potichu dodal: Jsi přesně jako Tord. Máš potřebu zabít. " Já jsem to slyšela. Věděla jsem že mi nikdo neuvěří takže jsem běžela do mého/Tomova pokoje, tam jsem zabořila hlavu do polštáře a vyřvala se do něj. Potom jsem vyběhla z pokoje do kuchyně vzala batoh kterej jsem tam ráno nechala, šla nahoru zbalila nejdůležitější věci napsala jsem papírek na kterém bylo napsáno: Tome, nebo kdo tohle čte, odešla nebo spíš zdrhla jsem z tohohle baráku abych vám tady nedělala potíže jako to co jste viděli. To co jste viděli nebyla pravda sotva jsem odtrhla Matta od Maty aby ji neudusí a otočila ji ale vy jste tam vtrhly a mysleli si svý. Prostě Tome teď už to bude jen tvůj pokoj tak si ho užij.
Tori
Potom jsem zabouchla a běžela z baráku.

Okay, lidi tahle kapitola byla psaná na dlouho. Bohužel jsme tam psali každá jen jednou. Jinak ohledně toho co jsem napsala ( přesněji:,, máš potřebu zabíjet.) chci poděkovat Janky protože to mám od ní. Napsala to mám ponětí ve druhé kapitole. Tak jo vaše Jinky😉.