Krev proti krvi [UKONČENO]

8.část- Polibek

Tori
Vlítla jsem do dveří a sedla si k nim dala ruce do kolen a rozdýchávala jsem to. Nakoukla jsem do obýváku kfe seděl Edd s hlavou v dlaních a vzlykal. Vstala jsem a šla jsem pomalu za ním.,, Edde? " mlčel.,, Je ti něco?" pořád měl hlavu v dlaních.,, Ach jo s tebou je to těžký. " řeknu opatrně.,, Se mnou? " zeptá se ale zní to spíš jako když je naštvanej.,, Jsi v poho? ",, Co myslíš.",, No že asi jo? ",, Myslíš to vážně?! Jsem v prdeli! Jsem na dně!" řekne agresivně a podívá se na mě.,, To znám... " odpovím mu.,, Co?",, Můj táta je zasranej grázl co je v armádě a i s Tordem a Patrykem. ",, Kdo je Patryk?",, strejda... " odpovím jednoduše.,, ou. '',, seru na to. Kde je Tom? ",, V pokoji. ",, ok. "odpovím a odcházím do pokoje.,, Kur*a!" žařvu a řítím se ze schodů.,, Místo Toma jsi ožralá ty? " povzdychl si Edd.,, Ne já nejsem ožralá.",, Nevypadá to tak."
Zahihňá se Edd.,, ha, ha, ha fakt vtipný",, Ja vím😸" řekl s úsměvem na tváři.,, Ale no tak." odpovím a znovu tentokrát opatrně jdu do pokoje. Otevřu dveře a co vidím. Spícího Toma co se tiskne k méďovi. Náhle se probudil a vstal, ale já jsem udělala opak. Zalehla jsem do postele a snažila se usnout. Ale asi o pět minut později do pokoje vtrhl Matt a začal pokřikovat:,, LIDI. JE TU NĚKDO KDO VÁS CHCE VIDĚT! ",, Nikam nejdu!" procedím skz zuby a ležím dál.,, Ale tohle je důleži- ",, ŘEKLA JSEM NIKAM NEJDU TAK TÁHNI!" Matt sklopil hlavu otočil se na patě a odešel.,, Lidi-",, Maty! Oba běžte do prdele!" křiknu.,, ok.😢" chvíly se převaluju a když už si uvědomím že neusnu ozočím se ale Tom tu není.,, Kam se poděl?",, Tome? " sednu si a rozhlížím se.,, Půjdu dolů. Ne vždyť chceš ležet. Ale nechci. Jo chceš. Ne. Proč tu Tom není? Haló. Ach jo povídám si sama se sebou. Kašlu na to jdu dolů. " Když jsem scházela ze schodů tak jsem viděla něco co mě zaskočilo. Táta a strejda mířily pistole na Toma a Edda.,, Tati? Patryku? Co vy tady. Jak jste nás našli?",, Ou Tori co-",, Co já tady?! Já tu bydlím! A jestli si myslíš že mi nějak udělá dobře že zabiješ Toma nebo Edda tak jsi na omylu! Edd je jedinej kdo umí zapnout pračku. A Tom, ten je úžasnej tím co dělá, dokáže toho víc než ty! Tak dej tu pistoli od jejich hlavy než ji ustřelím já tobě! " zařvu a vytáhnu z kapsy pistol a mířím ji na Paula a Patyho.,, Tori, neboj, bude to v pohodě." řekne Patryk.,, Uklidni se. Bude to v poho tady ty grázly vodstřelíme a bude zase veselo. " odpoví Paul.,, Vážně?",, No jasně Tori jako za starých časů." Pomalu pokládám pistol a mrkám na Toma jako znamení že jsem s nimi.,, Opravdu tati? ",, No jasně... Chceš toho černookýho vodpráskout sama? ",, Proč ne?" řeknu s krapet ironií v hlase a beru si pistol od Paula.,, Tři, dva, jedna... "odpočítatává Paty.,, TEĎ!" Zakřičím a rychle namířím pistol na Paula.,, Co? ",, Smůla!" řekne Tom a Edd se pomalu zvedá.,, Proč jsi to udělala? " zeptal se Edd.,, Co myslíš?",, To že nemáš pojistku a míříš na svýho tátu. ",, Neřeš, řeknu ti to později.",, Tori? Co ti hrabe?",, Patryku nevytáčej ji jinak nás fakt vodstřelí!",, Běžte do té své armády a už se nevracejte! " zařvu a pomalu dávám prst na spoušť.,, Ok, Ok, leader nebude šťastnej..." odpoví Paul.,, už běžte NĚKAM!" řeknu a zmáčknu spoušť.,, TORI, NE!" Zakřičel Edd. Ale bylo pozdě sice se tomu Paul elegantně vyhnul ale já jsem rozbila okno.

Tom
Musel jsem usnout. Probudila mě až Tori, která vešla do pokoje. Uvažoval jsem, jestli tady zůstanu a zkusím s ní mluvit. Ale nebyl jsem si jistý, jestli už rozdýchala tu hádku s Eddem a jestli bych tím nepřilil olej do ohně. Když jsem viděl ze si šla lehnout, radši jsem z pokoje tiše odešel, pomalu jsem zavřel dveře a chtěl si jít pokecat s Eddem. Za prvé ho seřvat jako on mě aby si to pořádně vyžral a za druhé se ho zeptat proč ho všechno, co se týka Tori tak rozhodí a zkusit ho podržet jako správný kamarád. Přešel jsem chodbu, zaklepal a vešel. Ale on nikde. Uslyšel jsem že někdo klepe na dveře a Edd ze zdola křičí ,,Už jdu, minutku prosím!" následoval zvuk klíčů v zámku a otevření dveří. ,,Kdo js-" chtěl položit jednoduchou otázku, ale hrubý, mužský a panovačný hlas ho přerušil ,,DRŽ HUBU JASNÝ?! KDE JE TEN ČERNOOKEJ KRYPL!!!?" zařval jakoby snad doufal že ho uslyším a ukáže se mu. ,,TAK FAJN, JAK CHCEŠ! JESTLI NEVYLEZEŠ, TAK TVŮJ USOPLENEJ, ZELENEJ KAMARÁDÍČEK SHEBNE!" zařval ještě o něco silněji ,,POČÍTÁM DO TŘÍ!" Sakra... co teď?! ,,JEDNA..." Do prdele! ,,DVA..." Co mám do háje dělat. ,,Dej to sem ty neschopnej kryple" ozval se mě další neznámej hlas. ,,TŘ-"
,,Tady sem!!!" Vyběhl jsem z poza rohu u schodů, kde jsem byl do teď zalezlej.
,,Věděl jsem že vylezeš ty odpornej hajzle." procedil zkrz zuby, který odhaloval odpornej úsměv jeden z nich. Stál naproti schodům a v ruce svíral pistoli. Mířící na mě zbraní pokynul hlavou ať sejdu dolů. Podíval jsem se na toho druhého zmetka. Ten držel třesoucího se Edda rukou pod krkem a taktéž měl v té druhé pistoli. Jediný rozdíl byl, že jí nemířil na mě, ale Eddovi do spánků.
Absolutně sem nevěděl co je to za hajzli a co vlastně chtějí, ale kvůli zbrani která mířila mým směrem, mi pud sebezáchovy přikázal ať prostě poslechnu. Sešel jsem tedy pomalu schody. Pak ten grázl pustil Edda, kterýho prakticky hodil na mě. Chytil jsem ho a pokusil se mu pomoct získat zpět jeho ztracenou rovnováhu. Zprvu opravdu stál vzpří a ikdyž se klepal strachy dokázal to ustát. Teda.... asi 5 vteřin pak omdlel... ,,Poslední přání?" prořízl ticho ironickým hlasem jeden z nich. V tenhle moment jsem přestal vnímat. Hlavou se mi začaly pomalu lynout myšlenky. Myšlenka a vzpomínky snad na všechno co jsem kdy zažil. A pak jsem si vzpomněl na Tori. Na to, že jsem jí ani nepoděkoval za pomoc, za to že mě nechala být s ní v jednoum pokoji a snad i za to že mi byla dobrou kamarádkou. Všechno se pak událo až moc rychle. Když jsem viděl Tori, jak schází ze schodů a mluví s těma hajzlama jakoby je snad znala, překvapilo mě to. Překvapilo mě to tak moc, že jsem přestal vnímat. Povedlo se mi z toho "tranzu" po chvíli dostat, to už na mě ale Tori mířila pistolí. Zamrazilo mě... všechno se pro mě v tu chvíli zastavilo. Myslel jsem že jsme kamarádi. A možná jsem párkrát doufal i v něco víc... v duchu jsem si začal nadávat. Jak tě to mohlo napadnout ty pitomče! Ani kamarádi nejste a ty už doufáš v to, že spolu bedete něco mít?! Ona by si o tebe neopřela ani kolo! S hrůzou jsem ji hleděl do očí. Bylo v nich znát odhodlání, touha po pomstě, ape ani sebemenší troška strachu...
MRKLA! ONA MRKLA!!! ANO, JE NA NAŠÍ STRANĚ! V tu chvíli mi zpadl ze srdce tak obrovský kámen... Otočila zbraň na ty dva grázly a světe div se po pár slovech vystřelila. Kdyby neuhnul, byl by na místě mrtvej. Vím že na mě mluvila. Pamatuju si to, ale už nevím co to bylo. Protože než to stihla doříct, chytil jsem ji kolem pasu, přitisknul ji těsně k sobě, druhou rukou jsem zapletl do jejich vlasů a přisál se jí na rty v něžném a snad trochu ustrašeném polibku.