Krev proti krvi [UKONČENO]

15. část - Tohle není naposled

Tom

Stála ve dveřích a zírala na vojáka ležícího na zemi. ,,Proč si to udělal?" Křičela s panikou v hlase a padla na zem vesle toho v uniformě. ,,Málem mi zabil sestru!" Odsekl jsem klidným hlasem, chytl sem si zbraň v mojí ruce líp a zvedl bradu. Jen ať si uvědomí že bych na sebe byl pyšnej kdiby jo, ale jak sem už vysvětloval Tamaře. Ta rána není smrtelná. Naplňoval mě ledový klid. Sledoval jsem ji jak se snaží vojáka probrat, ale bez úspěchu. ,,Ale ty jsi mi ZABIL strejdu!"rakřičela. ,,Protože-" máchl sem pistolí jeho směrem a chtěl jsem sebe i sestru bránit.
,,A jestli to nepřežije tak ty taky ne!" Řvala po mě a slzy jí div netekly po tvářích. Nenávistně jsem jí hleděl do očí. Tamara už stála za mnou připravená mě taky bránit. Ani jsem se nemusel otáčet a věděl jsem to. Je sice ještě pořád trochu rozklepaná,ale především zdravá a živá. Tori mi pohled oplácela. Dívala se mi do očí stejně tak jako já jí s tím rozdílem, že já je neměl plné slz a zmatení, ale nenávisti a o dhodlání.Pistoli jsem měl stále svešenou k zemi dokud do dveří netvrhl Tord. Díval se na mě stejně tak jako Tori, ale bez těch slz. Jen trochu zmateně. Dalším rozdílem byla nabitá zbraň, kterou svíral v ruce a mířil ji směrem k mé hlavě. ,,Pohni se a tebe u tvou sestru zastřelím!" křikne výhružně. I já na něj mířil, ale nic sem neřekl. Tohle nebylo poprvé co jsme s Tordem skřížili zbraně a byli schopní toho druhýho zabít. Cítil jsem jak Tamara sebou trhla, ale pořád stála neústupně za mnou. Po těchto slovech vytáhl Tord od nikud další pistoli podobnou té co měl on sám a hodil ji Tori. Ta nechápala, ale hned jak jí Tord naznačil ať míří stejným směrem jako on, poslechla. Poslechla jako vycvičenej pejsánek. Do hlavy se mi vkradly vzpomínky. Vzpomínky na to jak sme se spolu smáli, jak mě objímala, jak jsem ji líbal, nebo jak mě držela za ruku. Jak jsem ji hledal, zastával se jí a spal s ní v jedné postely. Udělalo se mi z toho zle! Byl to tak ODPORNEJ pocit. Teď sem k ní cítil jen nenávist, zlost a odpor. V tuhle chvíli pro mě bylo kurva těšký jí to nenapálot přímo mezi očí. ,,T-T-Tori...?" Vykoktala ze sebe Tamara a opět se složila k zemi a krčila se v rohu místnosti. ,,Drž hubu!" Odsekla jí a Tord se spokojeně usmál. ,,Patryku!" Vřítil se sem další voják v uniformě a odnesl toho postřelenýho v náručí pryč. Podíval sem se na Torda. Stále na mě mířil a spokojený úsměv co se smísil se škodolibým úšklebkem mu vysel na obličeji. Ani já zbraň nesklonil a naopak jsem ji odjistil, aby věděl, že to myslím vážně. V tichu a bojových postojích sme takle stály asi pět minut. Jediný čím sme se dohadovaly byly naše pohledy. Tori se ohlížela nervózně po Tordovi a přestávala si být jistá dím co dělá. Tord se ji snažil pohledem povzbudit a neustále se škodolibě usmíval, ale zbraň nestáhl. Zničeho nic sem vtrhl ten týpek co odnášel toho postřelenýho a taky na mě mířil zbraní. Naznačil mi ať zbraň stáhnu, ale já ji místo toho namířil na něj. Podíval sem se na Torda a jeho úšklebek nahradila jakási jistota.
,,Yuu poď do kanceláře red leadera! Kód 198." Zakřičel voják do vysílačky a pak dodal ,,A dones tři uniformy. A jednu pro Torda." Tori se rozhlídla po místnosti. Sledoval jsem je všechny a byl připraven kdykoliv vystartovat. ,,Tohle ne." Řekla Tori a položila pistoli na zem. ,,Tori co to děláš?" Okřikl ji ten v uniformě. ,,Nemůžu ne něj mířit..." řekla zoufale a podívala se na mě. ,,Jen ho zastřelel vzpomeň si na Patyho!" Dodal a slzy se mu draly do očí. ,,Ale to bych taky mohla zastřelit tebe za to co jsi dělal když sme byli děti. Nebo Torda za to že tu držel Tamaru." řekla a sklopila pohled k zemi. ,,Já tu chtěl mít je Toma!" Ohradil se Tord ,,ale Paul s Patrykem to ZASE POSRALI...teda" zarazil se. V tu chvíli mi prolítla hlavou jednoduchá otázka. Proč me chtěl sakra dostat sem na základnu?! Nahlas sem ji ale neřekl.
,,COŽE? TORI TY O TOM VÍŠ?! Rozkřikla se Tamara, která se opět vzpamatovala a už znovu stála za mnou pevně nohama na zemi. ,,To-Teda red leadere co dál?"
Snažila se to zajekat Tori. Tord se chvíli rozmíšlel. Potom vytrhl vojákovi visílačku z ruky a povýšeneckým tónem do ní křikl ,,Yuu, dones ty uniformy ke mně do kanceláře!" vysíčku stále svíral v ruce ale už mluvil k vojákovi vedle něj ,,Paule polož zbraň." řekl rázně. Já se ale trochu zarazil. Proč to dělá? Co ode mě sakra chce? I Tamara za mími zády si byla nejistá a měla napjaté všechny svaly. ,,CO?" vyjekl voják s nechápavým a skoro až ublíženým výrazem. ,,POLOŽ TU ZBRAŇ!" zakřičel a koutkem oka se na mě podíval, jakobych mu snad mohl utéct i přes to že mi všichni stojí v cestě ke dveřích. ,,Ano pane..." odpoví tiše voják a zbraň pokládá na zem. Tori je jen tiše pozoruje a lehce se usmívá. Tord si zbraň nechal v ruce a mířil s ní už k zemi a nikoli na mě a Tamaru.
,,Tome, Tamaro, Tori pojďte se mnou." Řekl opět povýšenecky a odcházel dveřmi. Teď sem sklonil zbraň i já, ale stále jsme ji držel v ruce, zas tolik mu nevěřím. Všichni tři sme šli za ním, ale co se bude dít nám bylo záhadou.