Krev proti krvi [UKONČENO]

24. část - změna je život

Tamara

,,Tak co počasí?" Usměje se přiblble a já pomalu ztrácím nervy. Tak já se tady kurva strachuju a neustále uvažuju co a jak bude dál. Pak si to sem nakráčí on, sedí tady ani nevím jak dlouho a když se teda konečně probudím, abych vyslechla rozsudek o své budoucnosti zeptá se mě na počasí?! ,,Co?" Vydechnu a mám pocit, že to znělo až moc zoufale. Už sem se na něj málem utrhla jak to mám asi vědět, když sem tady na nějaké zasrané ošetřovně, kde ani nejsou okna. Naštěstí byl rychlejší můj rozum a touha po samotě. ,,Chtěl si něco?" Vyštěkla jsem polohlasem a naštvaně v dlaních mačkala přikrývku. ,,Promiň sem trochu mimo." Ušklíbl se a zase čuměl do země.
,,Jen trochu?" Ušklíbla jsem se tentokrát já s ironii v hlase. ,,Ano jen trochu. Pojďme k věci." Začal zase hrát svoji roli velitele, čímž mě vytočil zase o trochu víc. ,,Tamaro," při svém jméně jsem sebou lehce trhla ,,chápu že ti to asi nebude vyhovovat ale," nervózně si odkašlal a zatvářil se nejistě ,,Chci abys tady pracovala."
Upřímně sama nevím co sem si myslela že řekne. Byla to jedna z nejpravděpodobnějších možností a trochu sem o ní uvažovala, ale teď když to řekl nahlas... neměla sem na to slov. Co mám kurva dělat? Co mám říct? I přes to všechno co se stalo nechci jít proti svým přátelům, nechci jít proti Tomovi... ale teď mám pocit, jakoby po tom všem byl moji přátelé i Tord a Tori . Těžce jsem si povzdechla, zaklonila hlavu a zavřela oči, jako by mi to snad mělo pomoct. ,,Já..." Začla jsem nejistě a pozorovala Fordův nadějný výraz. ,,Nabídku příjmám, ale mám podmínky." Zvážněla jsem a řekla s hranou jistotou v hlase.
Už teď vím že nejspíš budu litovat, ale přesto mě touha po tom zbavit se každodenního stereotypu donutila se rozhodnout takto.

Tori

... Prohlásím sebevědomě a znovu si zapálím, poté co jsem skončila s mojí velmi zajímavou pauzou, jsem se vydala nahoru do "mého" pokoje. Kde je asi Tom teď? Napadne mě hned ale tu myšlenku odhodím někam k Johnyho plodnosti, takže daleko z povrchu zemského. Už ani nevím co dělat. Pomalu se chýlí k večeru a všechny povinnosti mám za sebou. Na večeři nemám chuť. (Omlouvám se za chybný čas ale nepamatuji si jej a nechce se mi to hledat) Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Hlavou se mi honily vzpomínky z předchozích dvou týdnů...

Zdravíčko tady Jank,
Vím že jsme psali že tato "knížka" už nebude vycházet. Přesto mě dnes jakási nostalgie donutila si celý příběh přečíst. Najednou nám přišlo nefér, že vidíme o pár řádků více než Vy a protože Vás všechny svým způsobem máme v srdíčku a paměti, tady je i ten malý kousek, co Vám zůstal neodtajněn...
S bezmeznou láskou navždy Vaše ☯️JinkJank☯️