Krev proti krvi [UKONČENO]

16. část - Monstrum na druhou

Tamara
Po tom co nás Tord vyvedl z místnosti vedl nás dlouhou chodbou. Na jejím konci vešel do dveří a naznačil nám ať uděláme stejně. Ohlídla sem se po Tomovi, jestli vejde nebo ne. Vešel, ale byl trochu nervózní. I já jsem šla za ním a Tori. Když sme byli všichni vevnitř, Tord třískl dveřma a sám si sedl na křeslo za velkým psacím stolem. ,,Takže," začal důležitě. ,,...co byste řekli na to, že by ste byli součástí red army?" Dokončil a já se nezmohla na nic jinýho než na to mít pusu do kořán. ,,Můžeme tě zmlátit?!" Zavrčel naštvaně brácha a já tuhle jeho myšlenku jen podporovala. ,,Ne za to by byl trest." Odpověděl mu klidně a pousmál se na něj? Nebo se mi to jen zdálo, to spíš. ,,On je red leader." Oznámí nám Tori skoro až hrdě. Pohledem začnutěkat mezi ní a Tordem. Pak mi oči zabloudí k Tomovi, který se netváří nijak překvapeně. Pak se mu ale v očích zaleskne hněv a vyštěkne na Tori ,,Takže si o tom věděla!"
,,Jo ale když jsem byla asi šest hodin byla tak sem na to přišla!" Chtěla se bránit nervózní Tori, ale místo toho se v tom divně zamotala. Přišlo mi to z nějakého důvodu děsně vtipný. ,,Hele tohle je armáda ne poradna pro páry!" Rozesměju se a kupodivu zjišťuju že se místností nenese jen můj smích, ale i smích Torda. Záchvat smíchu se nás drží zuby nechty a nebýt vojáka co sem se slovy ,,Pane?" vtrhl by sme se smáli dál. Místo toho aby Tord odpověděl odešel i s tím týpkem někam na chodbu. Až teď sem se podívala na Toma a Tori. Ti se moc nebavili a vipadaly spíš naštvaně. Jen jsem se nad tím ušklíbla a hodila sebou o koženej gauč co stál na druhé straně od dveří. Všichni tři sme byli sticha. Nikdo nic neřekl dokud Tori tohle ticho nezničila se slovy ,,Jdu za Tordem..." řekla to polohlasem a podívala se při tom na Toma, kterému se mihlo opovržení v očích. Pak si už povzdychla a nechala nás tady sama. Po tom co se dveře zavřeli, přišel Tom blíž ke mně a taky sebou mrskl o sedačku. ,,Ty vole.... to je den..." vzdychl si. ,,Jo, dneska je to zmatený." odpověděla sem mu. ,,Co ti udělaly?" Zeptal se mě najednou unaveným hlasem a promnul si obličej. ,,Nevím... co je vlastně dneska za den? Jak dlouho sem tam byla zavřená?" nechala sem tu otázku vyznít do ticha mezi náma. ,,Den a něco..." řekl polohlasem a sklopil pohled k zemi. ,,Tak moc sem se o tebe bál." Tentokrát už ale šeptal. ,,Hledali sme tě po celým městě. Byli sme v každým baru, obchoďáku a na každé benzínce." Podíval se mi do očí a já věděla že to myslí vážně. Ještě pořád mu strach z očí úplně nevyprchal. Stejně tak tam ještě stále byla znát zlost, zklamání a touha po pomstě.
,,TOME, TAMARO NA SLOVÍČKO!" vpadla sem rozzuřená Tori s Tordem za zády, tak prudce že sme sebou oba trhli.
Zvedli sme se z gauče a šli za Tori. Ta nás zatáhla do malé místnosti, kde byla jen postel a psací stůl. ,,Co ta uniforma!?" Vyjel po ní Tord. ,,Pracuju tady." Odsekla mu. ,,Jasně to sem mohl čekat ty odporná podlejzavá mrcho." Dodal šeptem, to už ale Tori neslyšela a pokračovala dál. ,,A vy dva jaký monstrum!?" Křikla po nás. Podívala sem se na Toma. Ten jen lehce zavrtěl hlavou a tvářil se naprosto vážně. ,,Patryk z toho má trauma!"

Tom
,,Patryk z toho má trauma!" Vyštěkla jakoby si snad myslela že jí to kvůli tomu vysvětlím a dodáme snad i fotky či co.
Tamara se na mě podívala ve snaze zjistit co má dělat. Jen sem lehce zavrtěl hlavou a očima se ji snažil říct at mlčí. Sklopila hlavu k zemi a ruce strčila do kapes. Já hlavu naopak hrdě zvednul a díval se Tori zpříma do očí. Stáli sme uprostřed malé místnosti s postelí a stolem. Stál sem za Tamarou, blíž ke dveřím. ,,TAK TO-" začala řvát Tori, ale zbytek jsem už neslyšel. Dveře se otevřely a než jsem se stihl otočit a zjistit kdo to je, čísi ruka mě vytáhla na chodbu a vzápětí vtáhla zpět do dalšího pokoje. Dveře se sprásknutím zabouchly a já stál v podobném ale větším a líp zařízeném pokoji jak předtím. ,,Asi nemá smysl se ptát že?" Řekla osoba za mnou rázným hlasem. ,,Máš pravdu. Nemá." Odpovím Tordovi lhostejně. ,,Do prdele THOMASI!" Vykřikl po mě. ,,Ty si snad myslíš že ZA TO MŮŽU?!" zvýšil sem hlas stejně jako on a otočil se jeho směrem. Na čele mu kvůli jeho umračené grymase byli vidět vrázky a v očí se mu leska čistá zlost. Byl celý napjatý a připravený k boji. I já už zaujal bojový postoj a každičká část mě byla připravená k útoku. ,,Vůbec se to tu nezměnilo co sem tu byl naposled." Konstatuji a trochu se uvolním. ,,Akorát ten bordel tady chybí." Dodám. To už se uklidnil i Tord a svěsil ramena. ,,Jo to je fakt. Teď sem budeš moct jezdit znovu, ale jen vyjímečne." Řekl a podíval se na mě zvědavým pohledem. ,,Nevidím jedinej důvod proč bych měl." Odsekl sem důrazně. ,,Za Tori." Pokračoval jakoby si snad nevšiml tónu mého hlasu. ,,Chodíte spolu ne?"
,,Ts... kdes na to přišel?" Ptám se podrážděně. ,,Užs zapoměl ty idiote?" Zeptal se kamarádsky, což mě překvapilo. ,,Na co jako? Na to že plnila tvoje zasraný rozkazy a začla ze mě dělat vola?" Zeptal sem se na férovku. To mu už ale úsměv zmizel a propaloval mě zlostným pohledem. ,,JÁ jí žádný rozkazy nedával." Řekl už taky podrážděně a neuhnul pohledem. ,,Jasně. Proto věděla o Tamaře, armádě, tobě a tvým plánu." Vyprskl sem. ,,Ty KRYPLE! Dyť ona je tu dneska poprvý!" Zvýšil znovu hlas. ,,Tak tohle ti nežeru." Řekl sem a nahodil ironický úsměv. ,,Ty debile! Ona tě MILUJE!" Křičel po mě. ,,Jasně, proto na mě mířila že?!" Začal sem i já zvedat hlas. ,,ONA. TU. ZBRAŇ. STÁHLA!" Zdůraznil každý svoje slovo. ,,Jasně, beztam na tvůj povel. Je to jen další tvoje vycvičená děvka! Jedinej rozdíl je ten že s touhle nebudeš šukat, protože je to tvoje sestra a místo kokota co se ti tak líbí má piču!" Vyšteknu a do očí se mi vedraly slzy. Možná kvůli nim sem neviděl jak po mě Tord vystartoval a srazil mě k zemi. Řval. Ale nebyly to slova, byly to emoce. Vztek co se nahromadil a musel jít ven. I ve mě ho bylo už moc a tohle byla poslední kapka. Přestával jsem se ovládat. S každým další stahem mího srdce byla moje krev víc a víc horká, až se stala vařící a já ucítil známi nával energie a nehorázné síly. Teď sem se na všechno díval z víšky a bylo tak moc jednoduché cokoliv rozmlátit. Tord co se po mě sápal najednou přimrzl na místě a zhrozeně, nikoli překvapeně na mě zíral. Zařval jsem. Zařval jsem z plných plic a prorazil zeď směrem na chodbu. Bylo to tak jednoduché. Jakoby snad byla z papíru. Na chodbu vyběhla i Tori s Tamarou. Tori na mě šokovaně a se strachem hleděla. Tohle je další věc co dokážete když máte tuhle podobu. Vycítit cizý strach. Tord k ní přiběhl a tiskl se na ni. Tamara se jen dívala a v očích se jí leskly slzy a pochopení. Najednou mě zasypala sprška nábojů ze zbraně co měla Tori v ruce. Tamara na ni něco křičela, ale přes ten bordel co sem dělal já jsem neměl šanci je slyšet. Ocasem a tlapama sem bořil veškeré stěny kolem a rozhazoval sutiny. Zničeho nic sem natáhl tlapu a chtěl zničit i tu za Tori a Tordem. Neuvědomoval jsem si sám sebe. Prostě sem potřeboval ničit. Na poslední chvíli mě ale zadržela další černá ohromná tlapa, s fialovými drápy ostrými jak břitva. Bez váhání jsem se vrhl po stvoření naproti mě. Bylo stejné jako já. Ohromné a silné. Zaťal jsem mu drápy do jeho rukou a prudce trhl. Zařvalo a ztrnulo. I já se najednou zastavil. Vztek mě přestal ovládat a já si to uvědomil. Ublížil jsem jí. Já ublížil svojí sestře...
Vysíleně jsem padl k zemi ve svojí obviklé podobě. Čekal jsem tvrdý pád na zem, ale místo toho mě kdosi držel v náruči. Nebyl jsem schopen racionálně přemýšlet. Byl sem moc unavený a tak sem se k tělu co mě drželo přivinul pevněji. Hlavou mi běželo jediné. Ublížil jsem jí a teď jí ani nejsem schopen pomoct. Zasloužím si smrt...