Krev proti krvi [UKONČENO]

21.část- A Dost

Edd
Po tom co sme objeli všechny bary, obchody a zastavili sme se na jedné z benzínek, sme už byli vážně unavení...
Vypadalo to, že to už vzdáme, ale stejně sme pak hledali dál. Tom to už taky vzdával i přesto že měl o Tamaru nejspíš velkej strach. Po dalším nevydařeném pokusu o hledání Tamary sme se všichni slezli u auta. Ostatní o něčem sklesle mluvili, ale já a myslím že i Tom sme jen koukali do země a zarytě mlčeli. Po chvíli sme se ale znovu rozešli a hledali dál. Už sem se ptal automaticky aniž bych nad tím přemýšlel. Pořád to samý : Neviděli ste prosím vás asi takhle vysokou holku v modré mikině a s culíkem? A pokaždé když jen zakroutili hlavou, dodal sem: Dobře díky a omlouvám se za obtěžování. Párkrát se tihleti kolemjdoucí snažili navázat rozhovor, pákrát mi ani neodopvěděli a tři se mi pokusili vrazit. Tomu sem se dvakrát vihl, ale jednou sem to schytal od nějaké ženské, která začala přes celou ulici křičet, že má pepřák a že si mám dát odjezd. Začalo se stmívat. Chodců ubývalo a nebylo se koho ptát. Opět sem se vrátil k autu. Maty a Matt už tam byli. Opírali se o kapotu a prohlíželi si svoje boty o kterých se začali dohadovat. I já se opřel vedle nich, ale místo přemýšlení o tom, jestli mám boty v barvě bílá, nebo šedavo bílá sem se vzpomínkama vrátil do dne kdy sem se poprvé sešli všichni čtyři. Kluci nikdy moc Torda nemuseli. Nikdy nazameškali žádnou příležitost ho sesměšnit, nebo urazit. Snažil sem se ho vždycky zastávat a bránit. Po tom co se vrátil a převrátil náš život vzhůru nohama mi to kluci pěkně omlátili o hlavu. ,,Edde? Neviděl si někde Tori a Torda?" probudila mě Ell. ,,Jak to myslíš?" nechápal sem. ,,Dyť ještě před chvílí tady byli a hledali s náma." pohodil sem rameny. ,,No to sme si mysleli taky..." vzdychne Ell. Tomův výraz mluvil za vše. Stál za Ell a díval se na mě stilem Já ti to říkal. ,,Tak a dost!" dupnu si. ,,JÁ, už nikoho hledat nehodlám!!!" zavrčím a skřím ruce. Ell si jen vzdychla, ale kupodivu neodporuje. Tom jen rozhodil rukama a odcházel pryč. Chtěl jsem na něj zakřičet ať se neopovažuje odejít i on,ale nechal sem to být. Skrátka sem se na to všechno vykašlal. Opět se mi do hlavy vkradly vzpomínky na dobu, kdy sme byli všichni čtyři spolu a v pohodě. Asi po půl hodině jsem pod naléháním Ell tohle to čekání na Torda a Tori vzdal. Nacpal sem Matty a Matta do auta a křikl na Toma. Ten se ale neukázal a VÁŽNĚ už sem neměl náladu někoho hledat. Prostě sem se na něj vykašlal, nasedl do auta a jel domů...