"Jste v pořádku," oslovila Orthera Beris, která se nad ním skláněla. Vedle ní tam stála Moresa s Petriem.
"Ano, jen jsem měl menší závrať," odpověděl Orther a vzpomněl si na velmi hezkou vzpomínku: Toho dne uviděl u řeky trénovat Dradolfu s něčím co připomínalo pouta. Ty upoutávala na různé větve okolo sebe, aby je následně ladně a prudce stáhla na jiné.
"Ještě jednou ti moc děkuji za to, jak si mě zachránila," pronesl Orther přátelsky a Dradolfa se na něho prudce otočila.
"Není zač, víš já to musela udělat, pokud někdo poruší pravidla Sakrimenta a mi nezasáhneme je to stejné jako kdybychom je porušili my," pronesla Dradolfa a dále cvičila s pouty, "tvůj vychovatel vypadá sympaticky."
"Je velice hodný, milý a má moc hezké oči," pronesl Orther tiše a Dradolfa překvapením utrhla větev společně s pouty.
"Cože?" pronesla zmateně a podívala se na mě.
"Co se děje," řekl Orther překvapeně a teprve tehdy si uvědomil, co vyšlo z jeho úst.
"Slyšela jsem dobře," zeptala se Dradolfa a Orther stál nehnutě na místě.
Nevěděl ani proč to řekl. Prostě mu to připadalo jako pravda. Proč by se měl stydět za svůj názor, za svojí pravdu, pomyslel si Orther.
"Je na něm tolik mnohem hezčích věcí a tobě se líbí oči, to je otřesné," řekla Dradolfa a přistoupila k Ortherovi.
"Jaké hezké věci myslíš?" zeptal se a ona se usmála.
"Dalo by se říct, že vím o jednom moc zajímavém místě, kam se chodí koupat," pronesla se širokým úšklebkem.
V tu chvíli jeho tělem projela vlna vzrušení. Věděl, že je krásný, ale nikdy jsem ho neviděl nahého.
"Určitě chceš vědět kde a já ti to moc ráda řeknu, ale ještě předtím chci znát jednu věc... jaké to je?" zeptala se Dradolfa a Orther marně uvažoval nad tím, na co se ho ptala.
"Cítit něco víc k člověku, který mě vychovává?" zeptal se a Dradolfa přikývla. "Je to těžké. Vím, že mě má rád, ale také si uvědomuji, že mě nikdy nebude milovat tak, jak já chci. Navíc i kdyby mě jen přece miloval, společnost něco takového nepřipustí. Pomlouvali by ho, že je zvrhlý. Věřím, že kdyby se někdo jen dozvěděl o tom, že ho miluji udělali by všechno, aby mě dostal do péče někdo jiný. Takový to je," dořekl Orther se smutkem v hlase a Dradolfa se na něho naštvaně podívala.
"Dokud je láska čistá je jedno jestli si celý svět myslí, že je špatná, tohle je napsáno v Sakrimentově knize Touhy a věřím, že je to velice pravdivé. Takže mi slib, že až budeš dospělí, půjdeš za ním a řekneš mu, co k němu cítíš," pronesla klidně a melodicky Dradolfa.
Poté se Orther dlouze odmlčel. Chtěl říct ano, ale zároveň nechtěl lhát. Nakonec se ale rozhodl.
"Dobře," pronesl tiše a Dradolfa si strčila pouta do drobné brašny, kterou měla odloženou u stromu.
"Pojď se mnou není to daleko," řekla a vyběhla směrem za sluncem.
Orther ji následoval a cestou viděl rozkvetlé luční kvítí a poletující motýly. O několik krásných scenérii později, spatřil nádherné jezero u skal. Dradolfa ho vedla přímo k nim. Po malé chvíli zpomalila a oba dva si sedli do trávy na jedné skále.
"Tak tady to je," pronesla Dradolfa shlédla dolů na jezero.
"Je to dobré místo, ale ho...," začal Orther větu, ale byl jsem přerušen Dradolfou, která mu podala z brašny dalekohled, "děkuji ti."
ČTEŠ
Zmar věčné vážky
FantasyNa panství rodu Řasénů ve zemi jménem Vltávie přijíždí mladý Orther Kladestin, aby řešil místní anomálii. V ten samý den přijíždí také Henrície Zlatozemná, která se chce více dozvědět o své matce. Oba dva se tak ocitnou ve víru temných tajemství, ve...
