"Nebojte ukážu vám pokoje," řekl usměvavě Petrius a vyšel ven z jídelny.
Orther, Henrície a Moresa se ho rozhodli následovat. Všichni společně vyšli do chodeb panství, až se ocitli v obrovské vstupní hale se schodištěm, které rozdělovalo budovu do dvou křídel. Uprostřed schodiště visel obraz ženy, s podivnou škraboškou na níž bylo připevněné jelení paroží. U jejích nohou na obraze poletovalo několik jasně zelených vážek, kterých si Henrície okamžitě všimla.
"To je ale zajímavý obraz," pronesla zamyšleně Moresa, jako kdyby nevěděla, co říct.
"To vskutku je. Říká se, že je na něm zobrazena mocná čarodějka, jejichž jméno je však neznámé, ta prý měla schopnost uzavřít lidi v bludném kruhu času, ať už to znamená cokoliv, vnučka pana Řaséna si myslí, že stále žije a chce nás zabít, jak úsměvné," pronesl Petrius.
"S tím nemohu nesouhlasit," pronesla Moresa a zašeptala Ortherovi do ucha, "pozor na něho chlapče. Mám pocit, že mi dal něco do čaje, cítím se celá tak..."
"Kyselina claudéniová - je silně zastoupena v tom čaji, co jste pila. Je velice užitečná, ale může způsobovat pocit těžkosti," přerušil Moresu Petrius a usmál se.
"Vážně, to jste nemohl říct předem a vůbec, k čemu se ten hnus využívá?" zeptala se nonšalantně Moresa.
"Je to silná vázává kyselina. Dokáže na sebe navázat, vlastnosti jiných látek a kyselin. Často se pomocí ní podávají léky nemocným a dětem, které nedokážou polykat prášky," pronesl s neustávajícím úsměvem Petrius, až to bylo lehce děsivé.
"To není možné. Neexistuje látka, která by na sebe dokázala navazovat vlastnosti jiných látek," odvětila rychle Henrície, která si byla jistá, že má pravdu.
"Ale ano je to možné. Stačilo by provést hydrataci vysušených lístků rostliny roztokem určené látky a kyselina Cludeniová ji dokáže navázat. Jakmile ji následně znovu vysušíme, látka zůstane v rostlině," odpověděl Petrius a Henrície se usmála.
"No, ano, ale kyselina nezíská vlastnosti jiných látek, pouze naváže jinou látku k sobě," odpověděla Henrície a Moresa protočila oči v sloup.
"Tak dobře, použil jsem špatnou definici, ale výsledek je stejný," odpověděl klidně Petrius.
"To není. Je rozdíl jestli řeknu, že milujete děti a nebo jestli pomilujete děti," odpověděla Henrície se samolibým úsměvem.
"Henrície, nemohla byste se přenést, přes to, že udělal chybu v definici a dělat, že jste to neslyšela," pronesl s povzdechem Orther.
Asi bych mohla, ale on si hrál tak moc na chytrého, že jsem ho chtěla usadit, přemýšlela Henrície a přitom se mlčky zadívala na Orthera.
"Tak tedy dobře," pronesla Henrície a Orther se na ní hezky usmál.
Potěšilo ji to. Moresa si mezitím prohlížela zblízka obraz ženy. Její zájem však opadl, jakmile viděla, jak Petrius vyšel po schodech nahoru, k pokojům pro hosty.
Všichni se ocitli v chodbě se zelenými tapetami a pěti dveřmi z každé strany. Na konci chodby se nacházelo malé okno. Orther k němu okamžitě rozběhl. Druhé patro bylo vysoko a on si nemohl pomoct, když šlo o nádherný výhled. Jakmile doběhl k oknu a otevřel ho, naskytl se mu pohled na celý ostrůvek. Bylo odtud velice dobře vidět do skleníku. V něm Orther spatřil Deustýnu, která nehybně stála a prohlížela si něco v něm. Asi to byla zajímavá rostlina a nebo dekorace, pomyslel si Orther a obrátil se čelem k ostatním. Henrície okolo něho prošla a téže se podívala z okna. Když spatřila skleník s Deustýnou, tak ji chvíli pozorovala. Chtěla strašně vědět, co sleduje, ale v následujícím okamžiku se Deustýna otočila a Henrície spatřila Tryánu, která se s ní dala do řeči.
ČTEŠ
Zmar věčné vážky
FantasíaNa panství rodu Řasénů ve zemi jménem Vltávie přijíždí mladý Orther Kladestin, aby řešil místní anomálii. V ten samý den přijíždí také Henrície Zlatozemná, která se chce více dozvědět o své matce. Oba dva se tak ocitnou ve víru temných tajemství, ve...
