Henrície společně s ostatními seděla okolo velkého jídelního stolu. Po její pravici seděla Moresa a po levice Deustýna. Naproti ní seděl Orther a v čele Eustác. Stůl byl prostřen zeleným ubrusem s motivem květin, lesů a vážek. Eustác se zadíval na Tryánu, která vypadala velice zamlkle. Mezitím Petrius s Beris všechny obsloužili a také usedli ke stolu. Celý sál se pustil do jídla, ale pomalým tempem, aby u stolu mohla plynout konverzace.
"Tryáno, mohla bys prosím naším hostům ukázat svoji literární vzdělanost?" řekl Eustác a Tryána se na něho zadívala.
"Mohu vědět důvod?" zeptala se Tryána a Eustác se pousmál.
"Protože chci, abys demonstrovala svojí inteligenci a znalosti, přece jenom, tohle panství ti bude jednou patřit a já si přeji, aby ho řídil někdo chytrý," pronesl Eustác s lehkým úsměvem na rtech.
"Chytří lidé nemají potřebu ukazovat svojí inteligenci," odpověděla Tryána a Deustýna se jí snažila prsty naznačit, ať svému dědečkovi neodporuje.
Henrície osobně nechápala, co si o celé situaci má myslet.
"V tom případě ti to přikazuji," řekl klidně Eustác a Tryána se zhluboka nadechla.
"Poslední večeři měli
Aniž by věděli,
jak dlouho budou žíti
jako zvíře toužící po přežití
Paní už přišla, krásná a bystrá jest,
však všechno na ní je pouhá lest,
oči žhnoucí touhou po nekonečných křicích bolesti,
pařáti dlouhé natahujíce po mladém masu plného nevinnosti
Už cítí jeho srdce, jeho strach a beznaděj
"tvojí matku zabila jsem bez ostychu,
stejně jako otce, avšak nebreč a naslouchej
můžu tě zabít též a nebo se mnou jdi potichu"
Otrok poslechl svou paní
vstal a odešel od stolu s ní
v naději, že se vyhne setkání se smrtí
čekal ho však osud horší než hlavy setnutí
sotva došel s paní do verandy
vrhli se k jeho tělu muži silní
zbavili ho veškerého oblečení
a svázali jeho ruce s nohami dohromady
náhle uslyšel krutý smích a lusknutí
poté ucítil na svých hýždích dotek něčí
za nedlouho už úd v sobě cítí
a z oka kapou slzy brečí
zneužitý a zbitý na zemi leží
sémě jejich všude má
žádnou sebeúctu, avšak pro sebe už nemá
paní ale nezná slitování a jde pro další"
Odrecitovala báseň Tryána a všichni hosté se na ni upřeně dívali, bez jediného slova.
Moresa upustila vidličku, aby ji zase pomalu zvedla. Eustác vypadal chvíli zmateně a překvapeně, ale nakonec se široce usmál. Deustýna šokem oněměla a už se připravovala pokárat Tryánu za její zpestření oběda, když ji v tom Eustác gestem ruky zastavil.
ČTEŠ
Zmar věčné vážky
FantasyNa panství rodu Řasénů ve zemi jménem Vltávie přijíždí mladý Orther Kladestin, aby řešil místní anomálii. V ten samý den přijíždí také Henrície Zlatozemná, která se chce více dozvědět o své matce. Oba dva se tak ocitnou ve víru temných tajemství, ve...
