Addicted [KOREKCE]

#11. My friend is a vampire

Mám chuť si Rogersova slova vzít osobně, ale asi jsem na to moc líná, jelikož to ignoruji a celý let v podstatě proklimbám. Vzbudí mě až nepříjemné trhnutí letounu při přistání a přesouvání osob přes prostor letadla.

Tentokrát nás však nezaženou do srubu, nýbrž do menšího domku, stojícího za ním. Vypadá bytelně. A hlídaně.

Hned, co za námi zaklapnou dveře domu, se na nás otočí Clint a ukáže prstem po schodech nahoru. Aha, takže tady nebudeme sdílet můj malý pokoj ve sklepení, tady nás raději zavřou na půdu.

Jen protočím očima a pronásledovaná Quinnem se odeberu do patra. Cítím jeho spalující pohled, klouzající přes má záda na zadek a zase zpátky k šíji, následkem čehož se znechuceně ošiji.

U jedněch dveří, skoro na konci chodby, už stojí Stark se založenýma rukama na hrudi a bedlivě nás pozoruje podmračeným pohledem. Zářivě se na něj usměji, než se nechám zavřít v malém pokojíku s pěkným výhledem na malou louku za domem, kterou obklopuje les.

Až pozdě mi dojde, že je tu pan bledula se mnou. Nelibě zavrčím a otočím se k němu čelem. Sedí na pelesti postele, prohlíží si mě jako lovec svojí kořist a mírně se usmívá.

,,Co." prsknu rozčarovaně.

,,Je to jen dočasné. Nejdřív se musí poradit, co s námi udělají. Jestli jsme jim nápomocní, nebo spíš přítěží. Pak se uvidí, jestli nás někde spoutají a zamknou, nebo nám dovolí se volně pohybovat po domě a debatovat s nimi nad možnostmi zničení té havěti." uculí se a pohodí hlavou.

,,Mhm." zamručím zcela nezaujatě, ačkoli mě jeho slova překvapila. Rozhlédnu se po prostoru malé místnosti a očima ulpím na hnědém sedacím pytli, kam svůj zadek okamžitě zaparkuji, nespouštějíc oči z Quinna.

,,Tak si počkáme."

Po předlouhých dvou hodinách v zámku konečně zachrastil klíč a dovnitř vešel Bucky. Bylo to jen tak tak, jelikož s upírem, sedícím nedaleko, jsme si skoro vypálili díru do hlavy, jak bedlivě jsme sledovali pohyby toho druhého a zvažovali, zda to tu spolu přežijeme, či ne.

Trhnutím hlavy nám hnědovlásek pokyne, ať ho následujeme do přízemí a dveřmi v obývacím pokoji - které se ukázaly jako průchod do vedlejšího domu - za ostatními. Všechny oči v místnosti se upřely na nás. Vzájemně na sebe zíráme, asi stejně jako předtím s Quinnem a čekáme, kdo promluví první. Nakonec se slova ujal blonďatý mrazivý obličej.

,,Pomůžete nám." nebyla to otázka, spíše konstatování. Palovi se jeho jednání absolutně nelíbí. A já se nedivím, mně také ne.

,,Proč si tím jsi tak jistý?" odseknu a nahrbím se.

,,Protože jsi nám sama přinesla tu flashku, chtěla jsi, aby se to řešilo. Nevidím tedy důvod nám nepomoct."

,,Já ho vidím." přisadí si nejnovější člen naší povedené party.

,,Ty se neozývej. Nikdo se tě na názor neptal." uzemním ho jediným pohledem, z nějž vykoukne můj společník had.

,,Tak jinak. Musíme přijít na to, jak je zneškodnit. A to je v zájmu všech, ne jen nás. Takže se tu nebudeme dohadovat o blbostech a pojďte radši vyřešit ten zásadní problém, co nás svedl dohromady, ať se můžeme co nejrychleji zase rozejít." utne to zrzavá žena jménem Natasha. S úsměvem přikývnu, i Palovi se její názor líbí.

,,Fajn." každý z nás se rozejde do jiné části přízemí, ve snaze něco vymyslet.

,,Já bych věděl jak na ně..." zamyslí se Steve po nějaké době a prohrábne si vlasy, zatímco všichni znepokojeně pochodují sem a tam po celé kuchyni i obýváku. Každý má své ohraničené teritorium a nikdo mu do něj neleze.