Addicted [KOREKCE]

#8. I will eat you!

,,Zdá se, že měla pravdu. Na Sibiři se opravdu něco děje a ta data jsou plná nějakého tajného plánu o oživení nočních můr. Co to má znamenat?" roznese se tichou a klidnou atmosférou Starkův hlas, když veškerý povyk utichne a on se vrátí ke zkoumání dat z flasky.

,,Na tom nezáleží, ale měli bychom to prověřit." rozhodne se Steve.

,,Pal je s vámi." oznámím jim nezaujatě, když mi to můj společník zamumlá.

,,A ty?" zeptá se Clint a tázavě mě přejede pohledem.

,,Já samozřejmě taky. Jinak by Pal neměl možnost se přidat. Respektujeme se navzájem, tedy většinou." pokrčím rameny a dál si hraji s knoflíky u své blůzy. Mohla bych se zeptat, jestli nemají něco na převlečení. Tohle totiž není úplně nejpohodlnější.

,,Takže jste vlastně oba s námi." se zamyšleným zamručením přikývnu.

,,Měla by ses převléct, v tomhle oblečení tam toho moc nepořídíš, akorát si ho roztrháš." upozorní mě Bruce a prstem naznačí mé slušné oblečení do společnosti. Oba ignorujeme Starkovy protesty ohledně mé účasti na jakémkoli prověřování čehokoli.

,,Taky jsem nad tím uvažovala." trhnu rameny a znovu přesunu své oči na ušpiněný lem levého rukávu.

,,Dole je nějaké obyčejnější oblečení. Asi ti úplně dokonale nebude, ale lepší, než nic." pokyne Natasha hlavou směrem ke sklepu, zatímco postává u dubového stolu v kuchyni, spolu s ostatními, ruce má založené na hrudi.

,,Díky." brouknu a odeberu se zpět k sobě, kde převrátím sporý šatník naruby. Najdu jedny tepláky, které bych na sebe mohla narvat, aniž bych se zasekla o mé, poněkud větší, pozadí a plandavé triko. Protočím nad tím očima, vypadám opravdu vtipně. Na to však nedbám a vrátím se poklusem zpátky k ostatním, abych si vyslechla i zbytek.

-

,,Dobrá, kdy vyrazíme?" ukončí debatu Clint a rozhlédne se po svých společnících. Znuděně se zhoupnu na židli a ruce zkřížím na hrudi.

,,Doporučovala bych hodně brzké ráno." pronesu zcela vážně, avšak Rogers se na mě zamračí.

,,Ty zůstáváš tady, doufám, že je ti to dostatečně jasné." uzemní mě okamžitě.

,,Ano, madam." zabrblám si pod vousy, obrátím oči v sloup a opřu se zátylkem o nedaleký sloup, kousek za mnou. V hlavě si přehrávám možnosti toho, jak by jejich zátah mohl dopadnout, vzhledem k informacím, které prozatím máme. A nenapadá mě nic dobrého.

,,Vy dva na ni dohlédnete, my se vrátíme na základnu a probereme výzvědný plán. Zatím se neútočí, v první řadě musíme přijít na to, o co se jedná." promluví již mírnějším hlasem, skloněný nad deskou stolu a ukáže na Buckyho a Bruce.

,,Tak hele..!" vyskočím na nohy, až za mnou volné triko zavlaje jako záclona, a naštvaně k nim několika ráznými kroky dojdu, oči mě pálí Palovou přítomností. ,,Já nepotřebuju hlídat. To zaprvé a zadruhé, nikam beze mě nepojedete. Tohle sami nezvl-"přeruší mě silná bolest, která mi vystřelí z krční páteře do celého těla.

S výkřikem padnu na zem a začnu se třást v návalu elektrických šoků, proudících mým tělem. Cítím, jak mi kůži začínají obalovat šupiny, oči mě pálí a mé vědomí ustupuje Palově osobě. S horečnatým funěním ho však zatlačím zpátky a nenechám, aby vše schytal on sám.

Když bolest ustane, můj svět je zamlžený a rozmazaný. Tělem mi proplouvají zbylé záškuby a já musím zatnout čelisti, abych si díky drkotání zubů neukousla jazyk. Ruce mám sevřené v pěst, sykavě dýchám skrz zaťaté zuby a mám dojem, že hlava se mi rozskočí.

,,Jes... Jestli si mys... myslíte, že tímhle zvý... zvýšíte mou důvěru ve vás, tak... tak se sakra pletete!" vřísknu přerušovaně v odeznívající agonii a stočím se do klubíčka. Kolena přitisknu k hrudi a následně je obmotám pažemi v drtivém sevření. V očích mě štípou slzy a jedinou útěchou mi je Palovo imaginární objetí.

,,Mám takový dojem, že teď už nám nepomůže, ty vrtáku!" zavrčí nějaký ženský hlas na muže s tou ohavnou krabičkou, která do mého těla spouští elektrické šoky. Kdy mi stihli implantovat ten hnusný čip?

,,Zpanikařil jsem!" ozve se obhajoba.

,,Odnes ji k ní do pokoje. Vyřešíme to, až vyprchají účinky elektřiny." rozkáže někomu. Dotyčný mě jemně zvedne k sobě do náruče a houpavým krokem mě odnese ke mně do ložnice. Položí mě opatrně na postel, přikryje dekou a povzdechne si.

,,Omlouvám se za něj, takhle se nikdy nechoval." zamumlá skoro nesrozumitelně tím svým typickým monotónním hlasem. Oh, Bucky...

,,Mm-hmmm..." zamručím, přerušena škytnutím, které mi zpřehází snad všechny orgány, jež se neusmažily.

-

,,Já tě asi sežeru!" rozohním se následující večer, když se konečně dám znovu do kupy a vydupu schody ze sklepa.

,,Ne, rozhodně tě sežeru." prsknu nasupeně a prásknu za sebou hlavními dveřmi, kterými vyběhnu ven na čerstvý, chladný, večerní vzduch. 

Uraženě se usadím na schody na terase a nohy přitáhnu pod bradu. Tohle byl ten nejhorší podraz, jaký jsem snad zažila. Copak jsem udělala něco, čím bych si to zasloužila?

,,Nehledej chybu vždy v sobě, Nick. Vina za tohle leží na jeho bedrech, ne tvých." rezonuje mi myslí Palův hlas.

,,Děkuju!" hlavu položím na kolena a zahledím se do šera, které zahaluje okolí. 

,,No jo. Jenže co teď?" zamumlám si pro sebe tiše. Z toho podivného rozpoložení mě vytrhne až čísi hlas za mými zády.

,,Teď se ti omluvím."