2. kapitola

77 4 0
                                    

Ihned jsem zašel na seník, bez večeře, bez popřání dobré noci. Pro dnešek toho bylo dost. Chci si odpočinout.

Když už byla obloho poseta hvězdami, zašel jsem dát rodičům dobrou noc a pak šel na seník. Lehl jsem si k bráchovi a pokusil se přitulit. Taky se chci zahřát...

Nedokázal jsem usnout, ale jen ležet a na nic nemyslet je taky odpočitek dobrý.

"Proč jsi nebyl na jídle?" Otočil jsem se ke Katsuemu a objal ho, neměl by chodit s prázdným žaludkem..... ozývá se až moc nahlas.

"Protože jsem o něj taky přišel a zbytky nebyly." Pousmál jsem se a stulil se víc.

"Promiň, bráško." Špitl jsem. Jsem tu opravdu ten mladší a v jistých okamžicích je to vidět víc a někdy míň...

"Jsi fakt blbec..." Povzdechl jsem si a jemně ho pohladil po hlavě.

"Zase budeš škemrat v noci..."

"Nebudu, slibuji." Pousmál jsem se a pořádně ho objal, aby nám bylo teplíčko. I když je venku teplo, noci jsou chladné.

"To chci vidět." Uchechtl jsem se.

"A už spi." Líbl jsem ho na čelo a zavřel oči.

"Dobrou." Objal jsem ho a usnul.

"Dobrou." Šeptl jsem ještě a po chvíli s ním v náruči taky spokojeně usnul.

Ráno jsem se probudil pěkně v teple, ale bolelo mě celé tělo. Nenávidím seno!

"Co sebou vrtíš....?" Zamručel jsem, když se tělo vedle mě mlelo tak, že mě probudilo.

"Všechno mě bolí.." Špitl jsem a posadil se. Jsem unavený!

"Ach, ty princezničko...." Zamrmlal jsem a posadil se.

"Tebe nic nebolí?" Nadzvedl jsem obočí.

"Bolí, ale proč bych o tom měl mluvit, nic tím nezměním." Lehl jsem si na záda a protáhl se.

"Tch." Zamračil jsem se, ale následoval ho. Nemám ho rád!

Ignoroval jsem jeho uraženost, pozdravil matku i otce a přisedl si k sestrám ke snídani.

Šel jsem za ním a pozdrav po něm zopakoval, avšak jsme si sedl dál od něj. Je na mě hnusný!

Po snídani mě otec vyhnal vykydat hnůj od krav a Katsua zase pro vejce.

Kdo si co podělá, musí to udělat znovu. S povzdechem jsem se vydal do kurníku a tentokrát těch pár vajec, které se tu objevily přes noc. Žádná jsem nerozbil a donesl je mamce. Matka mě pohladila po hlavě a políbila na tvář. Mám ji rád, je to strašně úžasná paní.

Do oběda jsem měl hotovo, takže jsem se narychlo umyl a převlékl, abych už nesmrděl a šel na oběd.

Šel jsem se opláchnout do rybníka a vyprat své oblečení. Vrátil jsem se domů a šel na oběd.

"Zvládl jsi to?" Koukl jsem na bráchu. Je to idiot, ale taky bratr.

"Jinak bych tu nebyl." Zamručel jsem a donesl za matku hrnec s polévkou.

"Tak promiň no." Zamumlal jsem a protočil očima. Co jsem mu zas udělal?

Poklidně jsme se najedli a pak zase dostali odlišnou práci.

Come back.... brotherKde žijí příběhy. Začni objevovat