Probudil jsem se a usmál se. Spinká na mě. Je tak krásným ale mnohem více mě překvapily otevřená dvířka od seníku. Nechám ho ještě spinkat, miláčka mého.
"Pořád spíte?" Ozval se tichý ženský hlas.
"Já ne, ale Michi ano..." Vydechl jsem a nijak se nehýbal, nechci ho budit!
"Necháš ho?"
"Samozřejmě... zabil by mě kdyby ne."
"Nezabil..."
"Přizabil.."
"Ne..."
"Ano.... musí se vyspat, navíc jsme se pořád úplně neudobřili." Vydechl jsem smutně a dal mu pusu do vlasů.
"Chceš nějak pomoc?" Koukla Hoko na mě a sedla si vedle mé hlavy.
"Odešla bys prosím? Tohle je mezi námi, a když už si nás do toho nutila, tak nás nech úplně, ale nezavírat, jsme oba hladový."
"Tak vám donesu spoustu jídla a pití, pak vás zavřu." Pohladila mě po hlavě a odešla.
"Katsuo...." Zamumlal jsem ze spaní a sevřel pevně jeho zdobenou košili.
"Spinkej..." Pohladil jsem ho po zádech.
"Prostě odejdi a nezamykej." Zabrblal jsem ještě k ní.
"Klid..." Zamumlala.
"Jdi už.. budíme ho." Zamulal jsem nevrle.
"Uklidni se..." Zamrmlala a už byla pryč.
Usmál jsem se a uvolnil se. Mám totálně popíchaná a bolavá záda
z toho sena!
Po chvíli se zase objevila v seníku Hoko. Dala nám sem jídlo a vodu, pak nás zase zamčela, jak řekla.
"Katsu...." Zamumlal jsem, když se ozvalo nějaké vrzání.
Proč nám to dělá? To se nemůže chovat jako člověk? Já ji přizabiju až ji uvidím...
"Spinkej, zlatí... jen spi."
"Katsu..." Kňukl jsem.
"Spinkej, nemusíš se bát..."
"Hm..." Zamumlal jsem a schoval si hlavu do jeho krku.
"Spinkej." Vydechl jsem spokojeně, Je tak krásný...
Objal jsem jeho ruku a zůstal spokojeně v říši snů.
Spokojeně jsem vydechl a jen pozoroval jeho roztomilou spící tvář.
Trochu silněji jsem sevřel jeho košili a víc se natiskl k jeho voňavému krku.
Nechal jsem ho na sobě ležet, dokud se sám neprobudil. Miláček...
"Kolik je..." Zamumlal jsem rozespale a víc se natiskl na tělo pod sebou. Měkké...
"To kdybych věděl..." Vydechl jsem a dal mu pusu do vlasů.
"Tak je světlo..." Zamumlal jsem. Nechce se mi otevírat oči...
"Ano, je světlo... ale bude nejspíš ještě dopoledne."
"Dobře..." Pokusil jsem se znova usnout. Když mě nikdo nebudí, času dost.
"Budeš ještě spinkat?" Vydechl jsem.
"Asi..."
"Dobře... pořádně se vyspi."
"Díky."
ČTEŠ
Come back.... brother
Short StoryNarodil jsem se jinde než jsem vyrůstal a díky tomu jsem získal toho nejlepšího brášku, kterého si kdo může přát. Spolu s ním jsem zažil ty nejlepší dny mého života! Kde a jaké zážitky jsem zažil můžete zjistit v příběhu o mně a mé rodině.
