Všichni jsme na zámku přespali a ráno už venku stál kočár. Odmítl jsem jen autem, spíše se ta cesta nelíbí Michimu a já mu chtěl vyhovět. Líbánky musí být dokonalé i s cestou.
"Lásko!" Houkl jsem na něj, když jsem už stál u kočáru a on nikde.
"Už jdu!" Ozval jsem se mu a táhl levou rukou svůj kufr. Pořád nemůžu používat svou pravou ruku, tak je to pro mne takové složitější.... musí na mě počkat!
"Nechceš pomoci?" Pousmál jsem se a šel mu naproti.
"Jo... prosím." Zamumlal jsem a dál šel proti němu.
Došel jsme k němu a vzal mu kufr.
"Měl jsi říct hned, tele." Dal jsem mu pusu a tvář.
"Promiň... děkuju." Zamumlal jsem tiše.
"Není za co." Druhou rukou jsem ho objal okolo pasu.
"Těšíš se?" Políbil jsem ho na tvář a rozešel se s ním.
"Moc, nikdy jsem tam nebyl." Usmál jsem se a před kočárem nechal naložit kufr.
"Rozloučil ses?"
"Ano." Přikývl jsem a pak s jeho pomocí nastoupil.
Posadil jsem se vedle něj a zavřel dvířka od kočáru.
"Jsem šťastný."
"Já taky." Opřel jsem se o jeho rameno a položil mu ruku na stehno. Můj manžel... jen můj!
"Včerejšek byl překrásný." Usmál jsem se a položil ruku na tu jeho.
"Tys byl překrásný." Opravil jsem ho.
"To ty taky... strašně ti ten bílý oblek slušel." Usmál jsem se.
"Děkuji." Políbil jsem ho na tvář.
"Je dokonalý pocit, mít tě..."
"Spíš to, že mi tě nikdo nevezme." Vydechl jsem tiše.
"Přesně." Naklonil jsem se trošku pod něj a políbil ho.
Usmál jsem se a polibek mu slastně oplatil. Jsem šťastný...
Najednou se kočár rozjel a my se rozpojili, jak to nadskočilo.
"Bože, já se lekl." Zasmál jsem se.
"Ňoumo." Zasmál jsem se s ním a pohladil ho po tváři.
"Kdyby se nám tam moc líbilo, pobyt si prodloužíme, hm?"
"To můžeme?" Překvapeně jsem na něj pohlédl. Páni...
"Ano." Kývl jsem.
"Hustý!" Zasmál jsem se a víc se
k němu natiskl.
"Jen jsem pobyt nechtěl delší než ty tři dny, kdyby se nám tam nelíbilo." Usmál jsem se a objal ho.
"Děkuji." Opřel jsem si čelo o to jeho. Úžasné...
"A kdybychom chtěli, můžeme se poohlédnout třeba i po jinéím místě a jet tam, co ty na to?"
"Uvidíme." Usmál jsem se.
"Chci, aby naše líbánky byli při nejmenším tak dokonalé jako svatba."
"To budou." Posadil jsem se na jeho klín. Jsem rád, že je tento kočár zastřešený a nikdo nás nemůže vidět.
ČTEŠ
Come back.... brother
Short StoryNarodil jsem se jinde než jsem vyrůstal a díky tomu jsem získal toho nejlepšího brášku, kterého si kdo může přát. Spolu s ním jsem zažil ty nejlepší dny mého života! Kde a jaké zážitky jsem zažil můžete zjistit v příběhu o mně a mé rodině.
