Come back.... brother

14.kapitola

Probudil jsem se až k večeru, kdy za námi opět vyběhly slepice s tím, že mají prostě hlad.

"Huš." Ohnal jsem se po nich.

"Bráško..." Zakňučel jsem, když se tu něco dělo. Já chci spát!

"Promiň..." Omluvil jsem se mu a políbil ho.

Něco bych mu odpověděl, ale on mi to zakázal polibkem. Miluji ho...

"Máš hlad?" Pohladil jsem ho po tváři.

"Trošku.." Špitl jsem.

"Mám ti něco jít udělat? Udělal bych si u toho čaj." Usmál jsem se na něj.

"Můžu s tebou?" Koukl jsem na něj.

"Přál bych si, abys tu zůstal, hned se vrátím." Políbil jsem ho na čelo.

"Ne... teplo." Objal jsem ho pevně a zívl.

"Hned budu zpět." Usmál jsem se na něj.

"Ne..." Řekl jsem a víc se k němu stulil. Nikam nejde!

"Prosím, Katsu." Pohladil jsem ho

"Ne." Já chci ještě spinkat a u něj je teplo, nepůjde pryč...

"Dostaneš jídlo." Motivoval jsem ho.

"Ale nebude mi teplo...

"Bude."

"Nebude, když odejdeš..."

"A peřina nedrží teplo?" Políbil jsem ho na čelo.

"Ale ne moc..." Zabrblal jsem.

"Ale ano, hned jsem zpět." Pohladil jsem ho ještě a už vstal. Dnes se budeme léčit.

Udělal jsem nám jídlo a pak sobě udělal čaj, než jsem se za ním vrátil.

Nespokojeně jsem zamručel. Zlobí!

"Na." Podal jsem mu talíř a sám si zalezl za ním do postele. Krásně drží teplo.

"Zima..." Zamumlal jsem nabručeně, ale papu si vzal.

"Tak mě obejmi kolem pasu." Pohladil jsem ho. Bručounek můj.

"Jak když mám talířek?" Zamumlal jsem.

"Až to sníš, ťuňťo." Zasmál jsem se.

"Nakrmíš mě?"

"Máš poraněnou nohu, ne ruku."

"Ale bráško...."

"To zvládneš." Podrbal jsem ho.

"Nechci..."

"Ale zvládneš to." Usmál jsem a začal jíst své.

"Prosím..."

"To zvládneš." Zopakoval jsem svá slova.

"Bráško... pak ti to nějak vrátím."

Odpověděl jsem mu jen polibkem. On to zvládne, bráška.

Nespokojeně jsem mlaskl a začal tedy sám jíst.

"Šikulka." Pohladil jsem ho po hlavě.

"Krmit.." Zahuhlal jsem po prvním soustu.

"To zvládneš, pak tě uvězním v pěkném objetí a políbím tě." Usmál jsem se na něj a zase ho pohladil.