Come back.... brother

31. kapitola

Vydechl jsem a jen ho pozoroval.
Po chvilce do pokoje vyletěla Hoka.

"Pššš."

"No jo... A teď mi řekni, proč jsi mi
o vašem zasnoubeni ještě neřekl?" Vyjela po mně. Propálil jsem ji pohledem. Čemu na tom, že má být ticho nerozumí?!

"Protože jsem tě tu neviděl." Protočil jsem očima.

"To na tom nic nemění, měl jsi jít za mnou jako první!"

"Neviděl jsme tě, tak jsi se to dozvěděla druhá.." Protočil sem očima.

"Přestaň se vymlouvat!"

"A ty neječ nebo mi vzbudíš snoubence." Odsekl jsem a stulil si Michiho blíž k sobě.

"Tch... trpí za tvoji chybu!" Odfrkla si.

"Já vím, ale ztlum to... pěkně spí, tak ho nech..."

Nasupeně vydechla, ale pak si sedla na kraj postele a pohladila spícího Michiho.

"Co to rameno?" Řekla už tiše.

"Lepší se, má ho zašitý, ale ještě dneska zavolám doktora."

"Bylo by lepší, kdyby mu do toho už nerejpali..."

"Prohlédnout ne rejpat." Zabručel jsem.

"Musí mu stejně vyndat stehy, jen se
v tom nevyznám." Pousmál jsem se.

"To se dělá, až je ta rána zahojená, ňoumo..." Vydechla.

"Já to nevím..." Řekl jsem
s úsměvem a dal Michimu pusu
na čelo.

"Tak už to víš." Poplácala mě
po rameni.

"Je krásný, viď?"

"Je." Usmála se.

"Moje!" Ušklíbl jsem se a vyplázl na ní jazyk.

"No jo furt." Protočil očima.

"Však ty si taky nějakou najdeš." Usmál jsem se.

"Kdo ví..." Vydechla zklíčeně.

"Ale jo, jen se usměj a nech tomu prostor. Projdi se městem, zámkem... přece víš, náhoda je blbec." Usmál jsem se na ni.

"Jo, ale pak se tu problém můj původ a majetek..."

"Musíš být opatrná a někdo, kdo tě chce využívat, se sám brzy prozradí."

"Jasný... po třech letech." Vydechla a pohladila spícího Michiho.

"Třeba zatímco tu čekáš tam někde na tebe vyčkává holka, co hledá přítelkyni, co ty víš."

"Totální prd..." Zasmála se.

"Tak nevěš hlavu." Usmál se se na ni.

"No jo." Hladila Michiho.

Už jsem nic neříkal a jen se spokojeně tulil k Michimu.

"Taky bych chtěla někoho někoho, koho znám od malinka..."

"Ty nikoho nemáš?"

"Ne..."

"Jak to?" Koukl jsem na ni.

"Protože většina takových dětí, které se se mnou stýkaly, se odstěhovali nebo tu byli jen přechodně."

"Pamatuješ si jejich jména? Třeba těch ,co se odstěhovali?"

"Ne." Zakroutila hlavou.

"To je škoda." Vydechl jsem.

"Nevadí..."