O zatoulaném princi a osamělém drakovi

Jeskynní Princ a Osamělí drak

Bakugou Katsuki se podíval na oblohu,na níž žhnulo slunce a pousmál se.Sklonil hlavu a kopl do dvou mrtvol,které leželi na zemi.Bývali to bandité.Bandité dost hloupí na to,aby se pokusily oloupit někoho jako je on.Nebyl na ně hezký pohled.No,koledovali si o to sami.Bakugou se s nimi nezdržoval a oba zemřeli rychle.Nikdo ovšem neřekl,že bezbolestně.Jejich křik se nesl široko daleko.

Bakugou si jen odfrkl,jak slabí a nicotní tihle lidé byli a vydal se hlouběji do lesa.Již mu kručelo v břiše a on doufal,že si narazí na nějakého zajíce.Brzy tomu bude půl roku,co opustil hrad a vydal se žít na vlastní pěst.Nemohl to tam již déle vydržet.Určitě se všem ulevilo,když odešel.Nepochyboval však,že jeho ,,Otec " vyslal spousty výprav,aby ho přivedli zpátky.Nehodí se přeci,aby princ utíkal,kdy se mu zachce.Teď už určitě musí šílet. Bakugou se při té představě uchechtl.Nikdy se stejně na kralování nehodil.Držet se pravidel,chovat se , jak si žádá protokol ? To nebylo nic pro něj. Zato jeho bratr ? Ten se v tom přímo vyžíval.A lidé ho zbožňovali.

Heuréka.Přímo před ním se objevil pěkně stavěný ušák.Stačila jedna dobře mířená rána a po překvapeném zajíci byla veta. Bakugou k němu došel,vyndal nůž,který následně očistil a přímo na místě ho vyvrhl.Odjakživa neměl rád vnitřnosti.Poté se rozhodl , že je ještě dost brzy a zkusil své štěstí ještě podruhé.Povedlo se a už si to Bakugou štrádoval se dvěma ušákama v ruce.Cestou se stavil u potoka a nabral do měchů čerstvou vodu.Měchy si zavázal okolo pasu a vydal se do jeskyně,ze které si udělal provizorní domov.Bylo tu hezky.Byla akorát velká a široká.Pro jednoho člověka více než dostačující.Navíc byla z venku pokrytá porostem,takže člověk by si jí nevšiml,pokud by do ní nenarazil.Chvilinku sice trvalo,než tu Bakugou uklidil,nyní tu ale bylo útulno.Uprostřed místnosti bylo ohniště a vedle plochý kámen,který sloužil jako stůl. Bakugou na něj čerstvě uloženou kořist položil.V koutě stála provizorní postel.Což znamenalo pár kožešin pohozených na zemi.Ale Bakugovi to stačilo.Líbilo se mu zde více,než v jeho bývalé komnatě.Každý den žil podle svého.Nikdy nikam nechvátal.Ráno vstal,šel ulovit nějaké jídlo a pak si dělal,co se mu zachtělo.Každý den byl vlastně boj o přežití. Bakugou měl pocit,že konečně žije.

,, Jsem doma " Zašeptal Bakugou a jal se do posilování.Musí zůstat v kondici.Nakonec pečlivě schoval mrtvolky do úkrytu ve stěně a vydal se proběhnout.Když se vrátil,už se stmívalo a tak se jal do připravování večeře.Vzal dříví,které cestou posbíral a vložil ho do ohniště.Pomocí svého quirku zažehl oheň.Jednoho z ušáků nabodl na klacek a jal se do jeho opékání.Když byl hotový, Bakugou snědl půlku a druhou se rozhodl si nechat na ráno.Když strávil dobrou půl hodinku zíráním do ohně, zazíval a rozhodl se jít na kutě.Uhasil tedy oheň a zachumlal se do kožešin.Brzy na to sladce usnul.

Ráno ho probudily paprsky,jenž prosvítali do jeskyně. Bakugou zazíval,protřel si oči a posadil se.Opláchl si obličej ve vodě,jenž mu zbyla ze včerejška a pustil se do zbývající půlky zajíce,kterou měl brzy snědenou.Vydal se tedy k jezeru,kde měl v plánu se umýt.Studená voda mu nevadila,však si jí dovedl okolo sebe ohřát.A třeba se mu podaří chytit nějaké ryby.

Vydal se tedy již pro něho známou a vyšlapanou cestičkou.K potoku dorazil rychle a už si svlékal oblečení.Po pár minutách již stál na břehu a pozoroval lesklou a průzračnou hladinu , jenž se díky slunci třpytila.Pousmál se nad tou nádherou.Nejprve krůček a za chvilku už byl celý ve vodě.

 ----------------

Ta dvě těla začínala páchnout.Kirishima Eijirou pokrčil nos a raději se od nich vzdálil.Prošel lesem , až nakonec dorazil na okraj.Podrbal se na hlavě,ze které mu trčeli malinké růžky.Bylo tomu už deset let,co ho matka a bratři opustily.Kdysi býval slabé dráčátko a ostatní by jen zdržoval.Tak ho nechali na pospas smrti. Kirishima však přežil.Sice ho to stálo veškeré úsilí , ale přežil.Jakožto na vrcholu potravního řetězce si podrobil celý les a všechno živé v něm.Teda všechno,až na jednu bytost.Mladíka,jenž přišel do lesa sotva před půl rokem. Kiri ho měl v plánu zabít,ale něco ho zadrželo.Ten člověk ho zaujal.Zdál se být jiný,než ti,které dosud potkal.Sálalo z něj vysoké sebevědomí,neskutečná síla a autorita.Rozhodl se ho tedy pozorovat a zjistit o něm víc.Dokonce přikázal ostatním stvořením obývajícím les,aby mu neubližovala.A najednou uběhlo půl roku. Kiri si povzdechl a protáhl se.Podíval se na oblohu a přeměnil se do své pravé podoby.Obrovského rudého draka.Od chvíle,co ho rodina nechala napospas osudu,dosti zesílil.Nikdy se však neodvážil jít za hranice svého lesa,jenž byl lemován vysokými horami.Cítil se tu v bezpečí.

Věděl,že se půjde chlapec v tuto hodinu koupat do jezera a tak se vydal na opačnou stranu.Nechtěl,aby o něm ten chlapec věděl. Kiriho k němu cosi přitahovalo.Když na něj myslel,ztrácel racionální myšlení.A to ho děsilo.Myslel si , že se ho chlapec,jakmile ho spatří,pokusí zabít.A přesto celé jeho srdce toužilo se k tomu chlapci dostat blíže. Potřepal hlavou a sletěl o kousek blíže.

Najednou ucítil ostrou bolest v boku a s řevem se zřítil na mýtinu.Příliš pozdě si všiml lidí,kteří tam na něj číhali.Lovci draků. Kirishima se už s nima několikrát setkal,vždy je však porazil.Těchto si nevšiml. Proč ? Vždyť je schopen ucítit pach lidí na několik kilometrů.

Válel se na zemi a vrčel na postavy,které ho obklíčili.I když je viděl,stále je necítil.Otočil hlavou a spatřil obrovské kopí trčící z jeho boku.Dračí šupiny jsou takřka neprorazitelné .Takže jak to ,že ho zranilo ?

Jeden z mužů udělal pár kroků směrem ke Kirimu. Nejspíš to byl vůdce.Ostatní jakoby čekali na jeho rozkazy.Podíval se na Kiriho,který se vzepjal na zadní.Byl ohyzdný a svým vzhledem Kiriho znechucoval.Jeho či byli děsivé.Muž v popředí se ušklíbl a pokýval na ostatní. Kirishima se pokusil spálit muže před sebou svým dračím ohněm.Najednou však vzduchem proletělo několik řetězů a už Kiriho svazovali.Ten se pokusil bránit,bohužel marně.Řetězy byli očarované nějakou silnou proti-dračí magií a Kiri proti ní neměl šanci.I tak to bylo však pro lovce těžké. Kiri již tři zabil a dva byli vážně zranění.Jejich vůdce to již přestávalo bavit.Nemohli však draka ještě více zranit.Už tak stačila ta rána na boku.Jestli chtějí jeho kůži později prodat,musí být opatrní.Musejí počkat,až se drak unaví.Pak se k němu budou moci přiblížit a dorazit ho. Kiri ze sebe vydal mocný řev,kvůli kterému si museli lovci zacpávat uši.Poté mu přes čumák přehodily řetězy a umlčeli ho. Kiri je sledoval s nenávistnýma očima,slibujícíma strašlivou smrt.