O zatoulaném princi a osamělém drakovi

Kiriho minulost

Bakugou se přitiskl blíže ke Kirishimově hřbetu.Překvapilo,ho,že byli šupiny na dotek jemné.Co budeme dělat teď ? Ozvalo se mu v hlavě. Otřásl se. Doteďka si pořádně nezvykl na způsob,jakým s ním může Kirishima mluvit,když je ve své dračí podobě. 

,, Zatím půjdeme rovně,pak se rozhodneme. Támhle končí hory.Budeš se muset přeměnit zpátky na člověka. Dále totiž žijí lidé a ti by asi nebyli příliš nadšení,kdyby uviděli draka . " 

Kirishima vyfoukl oblak dýmu na souhlas a snesl se níže , až narazil na kamenitou zem. Byli na vrcholku nejvyšší hory. Bakugou shlédl dolů a podíval se po krajině.Zapadalo slunce a osvicovalo les a skály před ním . Vše hrálo nádhernými barvami. Ukápla mu slza. Tohle byl jeho domov,strávil zde půl roku. A teď ho musí opustit. Věděl však  , že nemá na výběr . Jeho bratr je jeden z nejsilnějších lidí , které poznal. Nebylo jisté , kdo by vyhrál , kdyby se s ním pustil do boje . Šance byli 50 na 50 . Jediná možnost byl útěk . Kdyby tam totiž zůstal a nedej bože prohrál , bylo jisté,že by Todoroki Kirishimu zabil . A to přece nemohl dopustit . Nikdy . Ten dráček mu přirostl až moc k srdci . Otočil se a podíval se na něj . Také se díval na les .Plakal a po tváři mu tekly potoky slz. Panebože,co jsem mu to udělal , pomyslel si Bakugou . On tu byl jenom blbých šest měsíců,kdežto Kiri tu strávil celý život . Jsem neskutečnej sobec . 

Přišel zezadu ke svému milenci a obejmul ho . Zabořil mu hlavu do ramene. ,, Promiň " Zašeptal . Kirishima si překvapením otřel oči a otočil se . 

,, Proč se omlouváš ? "

,, Proč ? Ty ještě ptáš proč ? Vetřel jsem se do tvého domova , života, zničil ti ho od základů - "

Kirishima umlčel Bakuga polibkem . ,, Miluji tě , Bakugou Katsuki . Následoval bych tě až na konec světa . TY jsi můj svět . Jo,změnil jsi ho od základů,to je pravda. Ale k lepšímu . Jsi to nejlepší , co mě mohlo v životě potkat. Jsi můj pán , proboha . " Otočil se zpět a z oka mu zkápla další slza. ,, To jenom moji poddaní. Všichni ti tvorové , co v lese žily. Všichni mi věrně sloužili,plnili každý můj rozkaz. Měl jsem je rád . Dokonce jsem znal jméno každého z nich . Měl jsem za ně odpovědnost . A víš ty co ? Já jsem je opustil . Ale to není to nejhorší. To nejhorší je,že mě nevinili.Kdyby alespoň křičely,nebo plakali. Byli šťastní . Že jsem našel svého pána , důvod mého života. Obětovali se pro mě. " Zalykal se slzami ,, Cítím je . Každou dušičku , jak opouští tenhle svět . Jak trpí,jak umírají . Ale ne,že by litovali . Jsou rádi,že umírají pro mě . " 

Kirishima klesl na kolena,klepal se a nedokázal již vzpřímě stát . Bakugou přes něj přehodil plášť,vzal si ho do náruče,kolébal ho a šeptal mu uklidňující slova. Nedokázal si ani představit , jakou bolest teď musí Kirishima cítit.A tak plakal s ním . 

Asi po půl hodině Kirishima vstal a šel svým dechem zapálit oheň , protože cítil , že Bakugou začíná bez svého pláště mrznout.Pak ho vzal,přesunul se k ohni,lehl si a Bakuga si přitáhl k sobě.Ten se k němu přitulil.Kiri ho políbil na čelo a pevně ho držel,jako by byl ten nejvzácnější poklad na světě

,, Když jsem se narodil , byl jsem již sedmé dítě v naší rodině " Začal Kirishima a Bakugou ucítil,že by ho teď neměl vyrušovat a tak mlčel a poslouchal . ,, Měl jsem čtyry bratry a dvě sestry . Moji rodiče nikdy s nikým neuzavřeli kontrakt. Byl jsem slabé dráčátko, neustále jsem byl nemocný a nedokázal jsem ani lovit,natož se proměnit do mé dračí podoby . Všichni mí sourozenci mě nenáviděli , neustále v lepším případě ignorovali , nebo v tom horším šikanovali,mlátili , nadávali . Rodičům to bylo absolutně jedno. Jedl jsem zbytky z jejich jídla,pokud nějaké zbyli. Spal jsem venku v zimě, namísto přitisklý ke své rodině. Když mi bylo pět let, ani netuším , jak jsem s nima mohl tak dlouho přežít, se rozhodli z čistajasna odejít. Samozřejmě , že mi neřekli proč . Prostě se se jednoho dne sebrali , a zmizeli . Plakal jsem. Hodně. Několik dní . Zanechali mě samotného na skále,bez možnosti úniku. Jelikož jsem se furt neuměl proměnit. Byl jsem zmrzlí,hladoví a sám. Oni byli jediní tvorové,který jsem do té doby znal. Byla to moje jediná rodina a mě se stýskalo . Nakonec jsem to vzdal a skočil dolů . Díky bohu jsem měl dobrý reflex sebezáchovy a moje tělo se samo proměnilo. Bylo to úžasné . Nakonec jsem tak nějak přistál.Zlomil jsem si nohu. " Kiri posmutněl ,, Pak přišli obyvatelé lesa. Našli polomrtvé,k smrti vystrašené dráčátko.Ujali se mne a vychovali jako vlastního.Naučili mě všechno,co teď umím. Teď už nejsem slabý a p-přísahám,ž-že tě dokážu ochránit " Začervenal se . Bakugou udělal to samé a zabořil obličej do Kiriho hrudi. ,, To já mám přece ochránit tebe,ty trdlo " 

Oba dva byli rudí jako rajčata a srdce jim tloukla splašen 

,, Přísahám,že jestli potkám tvoje rodiče,tak jim nakopu prdele. A to pořádně "

Kirishima byl ten nejšťastnější drak na světě. ,, Miluji tě,princátko "

,, Já tebe taky, ty můj dráčku "

Podívali se na sebe a v jejich očích zazářili miliony hvězd