Dnes s Kookiem jdeme adoptovat chlapečka. Moc se na to netěším, ale Kookie je v sedmém nebi. Teď vyrážíme z našeho nového baráčku směr sirotčinec, kde už máme vše domluvené. Takže tam musíme jen podepsat papíry. Domluvili jsme se že si adoptujeme kluka jsou mu 4 roky, má hnědé vlasy a velké, černé oči. Je nádherný a strašně moc roztomilý, ale nejraději bych byl jen já a Kookie, aby mi ho nikdo nebral a nepřivlastňoval, ale pochopím, když se mu bude věnovat. Už jsme dorazili před ten dům a šli rovnou k ředitelce. Ta nám dala všechny potřebné papíry a my jsme si šli pro toho drobečka. Už tam čekal se svým kufříkem. Já jsem mu vzal ten kufřík, oba jsme ho chytli za ručičku a šli. Šli jsme k nám..... k nám domů, kde už měl klučík pokojík. Takže jsme mu věci hezky roztřídili do políček, pak jsme si s ním ještě hráli a nakonec jsme všichni společně udělali oběd. Já byl jsem šťastný, že mám svou vlastní rodinu a doufal, že to takto bude na pořád.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Toto je definitivní konec, moc děkuji za ohlasy u tohoto příběhu a doufám, že nezůstanete pouze u tohohle příběhu a budete pokračovat v četbě mých příběhu dál. (♥ω♥ )
