Stála jsem zhruba uprostřed vagónu a přišlo mi, že celkem zapadám. Teda v tom smyslu, že vypadám nenápadně a nikdo by mě tak nemusel zaregistrovat.
Svou tvář jsem schovávala pod vlasy a můj pohled směřoval na zem přede mě.
V tom mi na rameno zaklepala neznámá osoba.Když jsem se otočila, tak přede mnou stál mladý kluk. Havraní vlasy, tmavé hnědé oči a tetování na krku. To jsou věci, kterých jsem si všimla hned.
,,Sedněte si, slečno. "
Ukazoval na místo na kterém, ještě před chvílí seděl právě on.
Už jsem chtěla poděkovat a slušně odmítnout, když si na ono místo sedl nějaký poměrně mladý chlap.,,Děkuji Vám, jste hodný. "
Pousmála jsem se na něj a odkryla tak své bílé zuby. Vlasy mi spadly z tváří a on si tak mohl prohlédnout i mou tvář.
A pak jsem vystoupila a ztratila se mu z dohledu.
ČTEŠ
Metrový kluk✔
Short StoryObyčejné metro, obyčejná dívka a obyčejný kluk. Každoranní společná cesta a jejich občasné prohození slov.