Metrový kluk✔

Jedenáctý vagón

Stojím uprostřed nástupiště.
A on stojí za mnou, cítím jeho dech, jeho vůni a mám husí kůži na zádech.
Neotáčím se, protože se mu nechci dívat zpříma do očí.

Přede mnou zastaví metro a já si stoupnu doprostřed vagónu. A on si stoupne vedle mě. Po tváři mi stékají slzy a on mě chytne za ruku. Tak pevně, cítím jeho teplo a přítomnost.

,,Nebuďte smutná, slečno. "

,,Nejsem. "

,,Mám Vás rád, růžičko. "

,,Jste hodný, nemusíte, ale lhát. "

,,Já říkám jen pravdu. Vás ale musí mít rádo plno lidí, tak proč se tak divíte. "

,,Nemá. "

,,Tak já Vás mám rád. "

A on mě objal. Tak pevně, že jsem těžko i stála. V tu chvíli mi začalo docházet, že to mezi námi je silnější, než jen spolujízda v metru.