Metrový kluk✔

Šedesátý čtvrtý vagón

Probouzet se ráno vedle někoho, kdo je neskutečně horký a tváří se jako spící miminko je úžasný pocit.

Vlasy mu lezly do tváře a on se nespokojeně oháněl. Vypadal vážně úžasně. Jeho ruka mě uvěznila v pasti, z které bylo těžké utéct.
Zatímco jsem se ho snažila setřást se na mě ještě víc nalepil a plán jít vyvenčit psa a udělat snídaně byl tu a tam.

Po 30 minutách už mě to vážně přestalo bavit a potřebovala jsem na záchod. Takže jsem se rozhodla k zásadnímu kroku.

,,RONE?!"

,,Co? Co je? Co se stalo?"

,,Jenom bych se potřebovala zvednout z postele a ty mi to moc neumožňuješ."

,,Ale vrátíš se."

,,Jo..."

Jenže já jsem se do postele nevrátila.