Čas šel dál a já jsem stále byla víc a víc ztracená v knihách a vlastních myšlenkách.
Nevěděla jsem kolik je hodin, seděla jsem v parku a četla si dnes již druhou knihu.
Byl 18. červen a blížil se konec školního roku. Všechno bylo v relativní pohodě a moje chuť odejít někam do háje se staré zvyšovala. Dokonce jsem si na léto našla brigádu v knihkupectví, abych nemusela být doma a moc přemýšlet.
,,Ahoj Olivie." Ozvalo se nakřáplým hlasem za mými zády.
Jedinou chybou bylo otočit se.
ČTEŠ
Metrový kluk✔
Kısa HikayeObyčejné metro, obyčejná dívka a obyčejný kluk. Každoranní společná cesta a jejich občasné prohození slov.