Metrový kluk✔

Třicátý čtvrtý vagón

Ron

Ležel jsem v posteli a myslel jsem na ni. Na tapetě jsem měl její fotku a stále jsem jí vypínal a zapínal. Ona byla jiná než kdokoli jiný, koho jsem kdy potkal.

Všichni říkali, že jim je to líto. Celá ta věc.
Jenže nikdo mě tak pevně neobjal, nikdo neplakal se mnou a nikdo mě nepolíbil do vlasů a neříkal mi princi.

Měl jsem jí plnou hlavu. Její krásy, toho uvnitř mí a jejího nádherného hlasu. Záviděl jsme ji tomu, kdo si ji vezme, komu daruje své srdce.