Metrový kluk✔

Osmdesátý čtvrtý vagón

,,Olafe! POJĎ ke mně! Kam to zase utíkáš!?"

Snažila jsem se doběhnout malého chlapečka, který má pěkný náskok. Příště se nebudu otáčet...

Olaf běží k mladému muži v košili, který stojí pár metrů od nás.

,,Olafe... Nech pána-"

,,Má růže."

,,Ahm. Asi jste si mě s někým spletl. Růže rostou o záhon vedle."

,,Taky tě rád vidím Olivie."

,,Ehm. Rone, teď není vhodná doba."

,,Olafe, maminka má pravdu, neměl bys chodit za cizíma lidma."

,,Ale tohle není moje maminka."

,,Ahm...ehm...."

,,Tohle je můj synovec Olaf."

,,Těší mě Olafe, mé jméno je Ron."

,,Strejda!"

,,No jo. Budu tvůj strejda."

,,A strejdo? Vezmeš mě na koníka?"

,,Jo. Tak pojď."

A tak jsem tam sledovala svého malého synovce, jak si hraje s mužem, který mi před lety zavřel srdce na tisíce petlic a nyní je opět otevřel. Možná za to mohla nějaká kouzla, možná osud a možná náhoda.