Metrový kluk✔

Šedesátý šestý vagón

Ron

Její duše byla křehká jako sklo, její pokožka byla bílá jako porcelán a oči hluboké jako Mariánský příkop.

Její přítomnost mě nutila zapomínat a zároveň jsem každým dnem musel vzpomínat.

Nevím, jestli víc bolelo opouštět ji, či se strachovat, že už to bylo naposledy.

Bojím se sám sebe každé ráno, toho že jí ublížím. Toho, že ji nikdy znovu neobejmu.

Opouštím tě...