Dům úpírů [Dokončeno]

2

"Máš hlad?" "ne" "co se stalo?" "nemusíš se starat.. Celý život jsem se o sebe starala sama...." mluvila jsem potichu. V téhle chvíli se jinak ani mluvit nedalo. "Tvoje-" "Matka zemřela a otec mě nesnáší..." "Proč?" "To je jedno..." on se na mě podíval se soucitným pohledem.. "A co piješ?" "piju zvířecí krev..." sebrala jsem se a vzala si z kufru pyžamo a odešla do koupelny... "Shuu! Vypadni z mé koupelny!" zaječela jsem tak naštvaně, protože nemám náladu. "A nebo ne buď tu... Zalezu si k tobě..." změnila jsem názor a došla do pokoje pro sluchátka a mp3. Zalezla jsem do vany oblečená. Po deseti minutách jsem usnula.

Po hodině..
Cítím, že jsem ve vodě. Otevřu oči a co nevidím? Jsem v oblečení a ve vaně. Vylezu ven a převléknu se. Vlezu do pokoje a všimnu si, že se mi na posteli válí Laito. "Neko-chan.... Co jsi tam tak dlouho dělala?" "Kdybych ti to řekla začal by jsi se smát... Takže ti to neřeknu" uculila jsem se a mrkla na něj. "A co, když to chci vědět?" "Tak máš problém... " zašklebila jsem se a vypadla z pokoje. Mají tu někde klavír? Hledala jsem klavír a po půl hodině jsem ho našla. Sednu si za něj a začnu hrát. Podle některých lidí mám talent. Ale já si to nemyslím. "Máš talent..." pochválil mě Reiji. "Reiji,za jak dlouho je úplněk?" "Zítra proč?" stekl mi po tváři pot. "Děje se něco?" "Zítra od rána držte ode mě Yui.. Nesmí se ke mně přiblížit..." řekla jsem potichu. "Chápu.." kývl Reiji. "Díky. No nic jdu si lehnout."

Ráno..
Otevřu oči a podle tmy soudím, že může být tak půl čtvrté. A dneska je úplněk. "Ježiš... Po neděli mi začíná škola." vzpomněla jsem si na školu. Vstanu a vyplížím se z pokoje do kuchyně kde si vezmu z ledničky krev zabitých zvířat. Co nejrychleji jsem vypadla ze sídla a ve vlčí formě běžela k jezeru.

V klidu jsem si sála krev, když tu najednou křupla větvička. "Um.. Kiro?" Yui?! Proměnila jsem se do vlčí podoby a zavyla.

Pohled třetí osoby...
Bratři Sakamaki uslyšeli zavytí a pochopili. "Co dělá Chichinashi u Kiry?" zeptal se naštvaně Ayato. Všichni vstali a rozeběhli se k jezeru. Uviděli, jak pomalu se snaží Kira ustupovat... "Chichinashi!" zaječí Ayato na Yui a toho okamžiku Kira využila a utekla pryč. "Nazdárek bando..." oslovil je něčí hlas. "To je Lili! S ní bojovala Kira" vykřikla Yui. Najednou ze stromu seskočila Kira. "Ts.. A jsi tu zas a já si myslela, že si užiju zábavu." zasyčela Lili. Kira nebyla taky dvakrát šťastná, že jí vidí. "A řekla jsi jim to své ultra mega tajné tajemství?" "Ty..." "Ano já jím to klidně řeknu..." všichni Sakamaki, až na Reijiho vypadali zmateně a to i včetně Yui. "Řekla jsi jim, že jsi napůl vlk a napůl upír?" Všichni se překvapeně otočili na Kiru. "Vám to fakt neřekla jo?"

Pohled Kiry...

Mrcha! Probudila jsem svou upírskou stránku. A jsem za to nesmírně ráda. "Lili... Bojíš se smrti?" "Proč bych měla?" "Protože chcípneš!" Zrychlila jsem a zakousla se a sála, dokud neupadla do bezvědomí. " proč jsi to k sakru svému pánu neřekla, že jsi upírka?" prskl Ayato a já se na něj podívala. "Tak za prvé, ty nejsi můj pán a za druhé, dej sem Yui a ještě se jí dotkni a skončíš jako ona." Přitáhla jsem Yui k sobě a ukázala na Lili. Změnila jsem se do vlka a Yui si na mě sedla.

Doběhla jsem k sídlu. Yui ze mě sesedla a já změnila zpět. Lili jsem nechala na starosti Sakamakům. "Zatracená Lili..." zaklela jsem rozešla jsem se do pokoje, kde jsem třískla do stěny. "No s tebou by se leda tak mohl rovnat Subaru.." ozval se Laito. Přiblížil se ke mně. "Nech mě" zavrčela jsem. On mě chytil a zakousl se mi do krku. "B-astarde" řekla jsem z posledních sil než mě kompletně pohltila temnota.

Probudila jsem se s ukrutnou bolestí hlavy. "Ts, hajzl!" zasyčela jsem. Došla jsem do obyváku a tam se něco dělo. "Ehm.... Co se tu děje?"  "No prý si Subaru někoho našel..." řekl Laito. "Aha..." Šla jsem k hlavním dveřím. Ze dveří jsem spíš vyběhla. Tekly mi slzy. "Sakra! Sakra!" chytala jsem nervy. "Co se to doprčic se mnou... Že bych k němu?" Ne to není možný! Brečela jsem a běžela dál.

Pohled třetí osoby:
V sídle mezitím byli všichni zmatení. "Laito ty imbecile!" začala Yui a vyběhla ze sídla. "Co jsem řekl?" zeptal se zmateně Laito. "Začni přemýšlet" zavrčel Ayato a taky vyběhl ze sídla. "Jsi fakt idiot" zavrčel Kanato "že mám pravdu Teddy?" zeptal se svého medvídka.

Pohled Kiry...
Nevím kolik je a je mi to jedno. Cítím Yui. "Kiro!" zavolala na mě. Já jsem si zníčeně klekla a rozbrečela se na plno. Yui mě obejmula kolen ramen a tišila mě. Pořád jsem brečela. Slyšela jsem něčí kroky. Najednou se přede mnou objevil Subaru s Lili. Já se na Subarua podívala ubréčenýma očima. Vstala jsem utekla. "Kiro!" zavolala Yui, ale já jí už ignorovala. Tohle nemusel. Pomyslela jsem. "Proč ona? Lili! Jen mě chtěla zníčit! 1:0 pro tebe Lili!" najednou jsem zakopla. "Sakra" u mě se objevil Ayato. "Kiro..." "Ne nechte mě být viděla jsem ho s ní..." stuhl. "Idiot" zavrčel. "Ne to já jsem idiot..." zašeptala jsem. Obejmul mě. Brečela jsem mu na hrudi. "Gomen... Zdržuju tě.." "ne nezdržuješ" povzdechla jsem si. Ayato vstal a vzal mě na záda. Usnula jsem.

Ráno...
Probudila jsem se u sebe v pokoji. Uviděla jsem Subara. Ignorovala jsem ho. Třískl do zdi a v ní se objevila díra.   Prošla jsem kolem něj a šla na snídani.  Všichni se na mě dívali soucitně. Hrabala jsem se v snídani. Za chvíli došel i Subaru. Já jsem se na něj ani jednou nepodívala. Když jsem dojedla, tak jsem vstala a vzala talíř a umyla ho. Vešla jsem do pokoje a svalila se na postel. "Ahoj Kiro" pozdravila Yui a sedla si ke mně. "Já nevím co mám dělat. Teď bych nejradši byla pryč z tohohle světa." zašeptala jsem. Yui mě začala hladit po zádech. Brečela jsem do polštáře.

Nejspíš jsem usnula,protože, když jsem se probudila tak bylo asi jedna v noci. "Mám toho tady dost..." zašeptala jsem si pro sebe. Vytáhla jsem svou cestovní tašku a naházela do ní své věci. Dala jsem si tašku přes rameno a vyskočila oknem.

Když jsem běžela po cestě, tak se mi znovu roztekly slzy. Musím toho nechat! Zatřepala jsem hlavou a běžela dál. Najednou jsem do někoho narazila.  Ten dotyčný se podíval na mě dolů a já stuhla. "Y-yumo?" koktala jsem. "Kiro... Co se proboha stalo, že jsi tak letěla a vůbec kde jsi celou tu dobu byla?" rozbrečela jsem se na novo. Asi jsem Yumu pěkně rozhodila. Podal mi ruku a já se jí chopila. "To je na moc dlouhé vyprávění..." "Pojď, musíš se ukázat ostatním! Dlouho jsme tě neviděli!" Usmál se Yuma. "Jasně!" falešně jsem se usmála.

Došli jsme k nějakému dalšímu sídlu. "Kluci! Podívejte koho jsem přivedl!" zavoval Yuma. Přede mnou se objevil Kou, Azusa a Ruki. "Kluci..." "Kiro!" vyjekl Ruki. "Sestři" ozval se tím svým hlasem Azusa. "Sestřičko!" vyjekl Kou. Všichni mě obejmuli. "Kde jsi celou tu dobu byla?" zeptal se Kou. "Sednem si na to." sedli jsme si na gauč a já začala vyprávět co se stalo. "A potom co mě otec odkopl jsem byla... U Sakamaků..." roztekly se mi slzy na novo. "Cože!" naštvalse Yuma. "Co ti ty bastardi udělali?" zeptal se Ruki. "Nic mi neudělali... Jen do jednoho jsem se..." kývli. Oni jediný mě chápou, rozumí mím pocitů."a co stalo, že jsi od nich utekla?" zeptal se Kou. "On... Viděla jsem ho s mojí sestřenicí, před kterou jsem je chránila... A líbali se..." položila jsem hlavu do dlaní. Azusa mě hladil po zádech a Kou mě objímal. "Rozbiju mu hubu!" zavrčel Yuma. "Nech ho být..." zašeptala jsem. Všichni mě utěšovali. "Kde mám pokoj ?" "v tamtý chodbě druhý v pravo" ukázal Ruki na chodbu naproti mě. Kývla jsem. "Tašku.. Jsem... Ti.. Tam... Odnesl..." řekl Azusa. "Arigato" poděkovala jsem.

V pokoji jsem si lehla na postel. Furt jsem myslela na Subara. "Ts! Nemělo by mi na něm záležet" praštila jsem do polštáře. Potom jsem usnula.