Dům úpírů [Dokončeno]

3

Sen...
Stojím uprostřed mého pokoje a přede mnou je mé mladší já. A najednou vtrhne do pokoje můj otec. Zatnu pěst. Švihne mým mladším já na postel a strhne z ní oblečení a znásilní. Já začnu křičet.
Konec snu..

Ječím na celý pokoj. Rychle se vyšvihnu do sedu. Tečou mi slzy. Do pokoje vtrhnou Mukamy. "Kiro! Co se děje?" hned se zeptá Ruki a já se na něj vyděšeně podívám. "Viděla jsem svojí minulost..." "co jsi viděla?" zeptá se Yuma. "Otec... Mě znásilnil." Yuma se podívá na Rukiho. Kou se ke mně vrhne a začne mě utěšovat. Kou u mě zůstane dokud neusnu.

Ráno...
Probudila jsem se dost brzy. Vstala jsem a došla k oknu a všimla si Subara. S tichým "ts" jsem se otočila a šla do koupelny. Opláchla jsem si obličej a chvíli se dívala do zrcadla. "Jsi hrozná! Vzbuď se! Je s tou sviní" bouchla jsem znovu do zdi. "Měla bych se uklidnit." zašeptala jsem. "Vysvětli mi proč jsi zdrhla!" zazněl za mnou Subaru. Otočila jsem se na něj a ruka mi vylítla do vzduchu. Dala jsem mu facku a utekla. "Kiro! Co se děje?!" zavolal na mě Yuuma. "On... Je... Tam..." ukázala jsem na dveře od mého pokoje. Yuuma se rozešel k mému pokoji. Když tam vešel, tak tam už Subaru nebyl. "Asi mám jen halucinace." sklopila jsem zlomeně pohled. "Nemáš cítil jsem ho tu." zakroutil hlavou Yuuma. Objal mě a bradu si opřel o mou hlavu. "Ochráníme tě před ním! Neboj se..." zašeptal a mně začaly téct slzy.

Je odpoledne a kluci se šli připravit do školy. "Fakt nechceš aby tu s tebou někdo byl?" optal se starostlivě Kou. "Ne to je v pohodě." usmála jsem se. "Fajn, ale vůbec se mi to nelíbí" povzdychl si Yuuma. Já je všechny objala. "Tak se uvídíme později" usmála jsem se a zamávala jim na rozloučenou. "Měj se hezky! A dávej si pozor!" zavolal Kou. Usmála jsem se. "Hm... Mohla bych tu poklidit aspoň trochu."  usmála jsem se pro sebe a dala se do uklízení.

Zapla jsem si mobil abych se podívala jak dlouho jsem uklízela. "Jen dvě hodiny?" zašeptala jsem. Rozešla jsem se do pokoje pro knížku abych si mohla číst.

Když vejdu do pokoje, tal ucítím Subarův pach, ale rozhodla jsem se ho ignorovat. "Neignoruj mě!" ozval se Subaru. Dál jsem ho ignorovala. Vzala jsem si knížku a šla do obýváku. Tam jsem si lehla na gauč a četla.

Když jsem dočetla knížku, tak jsem se rozhodla udělat jídlo. "Hm. Za necelou hoďku přijedou kluci, takže to bude tak načas" řekla jsem si pro sebe a začala vařit.

Když jsem dodělala takoyaki, tak kluci dorazili domů. "Tady... To... Voní" ozval se Azusa. "Děkuji" usmála jsem se. "Byl tu?" zeptal se s vážným pohledem Ruki. "Nebyl..." zakroutila jsem hlavou.