Dům úpírů [Dokončeno]

7

"Co se tu děje?" uslyším za námi Shua. Zčervenám. "Nic..." odpoví klidně Yuuma. "Tak proč je mokrá?" poukázal na mě. "Spadla jsem do vody." nechtěla jsem házet vinu na Yuumu. "Ale..." začal a já ho umlčela. Můj pohled říkal: 'O tom deníku ani ň.'  Postavila jsem se. Deník jsem držela naštěstí v ruce. "Co to máš v ruce?" zeptal se hned Shu. "To není tvoje věc..." zasyčela jsem. "Tak zatím." rozloučila jsem se s nima a šla do sídla a rovnou do pokoje.

Když jsem se došourala do pokoje,tak jsem se převlékla a potichu doufala, že v se v tom nebude Shu rejpat. Tohle opravdu nechci aby někdo věděl. Je to mé tajemství, které neví ani otec. Otec! Teď bych mohla říct, že se můžu připravovat na popravu. "Měla bych jim to říct" zašeptala jsem. Sebrala jsem se a rozešla do obýváku. Hned jsem všechny svolala.

"Co se děje?" podívala se na mě Yui. Já vynervovaně pochodovala sem a tam. "Mukamy vědí, kdo je můj otec. Ale to není to hlavní. Ten hajzl si přijede sem aby mě viděl a aby viděl i tebe Lili." ano až teď víte, že Lili bydlí s námi. Aby byla pod mým dozorem. "To si děláš srandu?" vyjekla. "Bohužel. V tomhle téma já nevtipkuji." pořád jsem vynervoně pochodovala sem a tam a nemohla přestat. "Přísahám jestli ti, Lili, něco udělá nebude to nikdo jiný než já, kdo ho zabije!" zavrčela jsem, protože jsem ho cítila poblíž. Lili vstala a přešla ke mně. Objala mě. "L-lili?" zakoktala jsem. "Nápodobně, Kiki-chan" usmála se. Objetí jsem jí vrátila.

Někdo zaklepal. Rozešla jsem se ke dveřím. "Ahoj, otče." zasyčela jsem nedůvěřivě. "Nazdárek, Kiki-chan." usmál se potěšeně. "Víš, že ty mi, tak říkat nemáš. Neberu tě jako rodinu." zavrčela jsem nepřátelsky. "Ale noták." zašklebil se. "Pojď do vnitř." otočila jsem se, že půjdu do obýváku a ten bastard mi šáhl na zadek. Já se otočila zpátky na něj. "Kurva! Co si to do prdele dovoluješ peďáku zasraný?!" dala jsem mu facku. Po chvíli přiběhla Lili. "Co se tu děje?" "Ále Kiki-chan má asi krámy..." "Já krámy nemám! Tenhle úchyl na mě šahá!" Lili se na něj zamračila. A na to přišel Reiji. "Tak jsem slyšel dost. Vypadněte odsud!" zavrčel. Otec naštvaně odešel. Já klesla na kolena. "Příště až sem zas bude chtít přijet mu zakroutím krkem." zavrčela jsem. Lili si ke mně klekla. "Pomůžu ti." usmála se. "Díky." objala jsem ji.

Byly jsem v obýváku a já ležela na gauči a nudila se. "Lili! Pojď si zaběhat!" zakňůčela jsem. "Promiň Kiki-chan, ale musím se učit." hodila po mně omluvný pohled. "Yui!" otočila jsem se na malou blondýnku. "Já to samý promiň." Vzdala jsem to a nohy hodila na opěradlo a hlavu svěsila k zemi. "Kiro! Pojď si se mnou a Teddym hrát!" ozval se Kanato mezi dveřmi. "Jasně! Vezmu Mimu." usmála jsem a Kanatovi se rozzářili oči.

Hrála jsem si s Kanatem do večeře. "Jídlo!" ozval se Ayato. "Yosh. Jdem jíst!" podala jsem Kanatovi ruku abych mu pomohla vstát. "Díky." poděkoval.