Dům úpírů [Dokončeno]

Konec ><

Znuděně jsem ležela na posteli. "Tak co ty moje hromádko neštěstí?" ozvalo se ode dveří a já otočila hlavu na Yuumu. Usmála jsem. "Pojď ke mně ty moje hromado svalů" napřáhla jsem ruce jako, že chci obejmout. Usmál se a objal mě opatrně jako kdybych byla z porcelánu. To jsem z porcelánu nebo co? Zeptala jsem se ve své hlavě. Podívala jsem se na svou ruku a zkusila se do ní bouchnout, jestli mě fakt ten zmetek neproměnil na porcelán. "Co blbneš?" Díval se na mě Yuuma jako kdybych se zbláznila. "Ále... Objímáš mě, tak opatrně jako kdybych byla z porcelánu, Tak radši zjišťuju." Smála jsem se.

Je den a jsem venku. Něco mi tu nehraje. Najednou za sebou uslyším kroky. Rychle vstanu a otočím se. "Už jsem si myslela, že se nikdy neukážeš. Bratříčku." Můj nevlastní bratr. Z celého svého srdce ho nenávidím a stejně on mě. Vytáhl meč a já se pouze usmála. "Díky." Probodnul mě. Potom ze mě vytáhl meč a já spadla. "Sayōnara sestři." zašeptal a odešel.

Ležím několik hodin v urputných bolestech. "Kiro!" Yuumo... Nechtěla jsem aby jsi mě takhle viděl... Gomenne... "C-co se stalo?" zašeptal a slzy mu tekli na tváři. Já se pousmála. "Mé přání se splnilo... Ochránila jsem tě..." zašeptala jsem. Dala jsem mu ruku na tvář.

Pohled třetí osoby...
Dívka dala chlapci ruku na tvář. Yuuma si nemohl představit, že by byl bez ní. "Kiro nemůžeš! Ne..." zašeptal. V tu chvíli dívce ruka bezvládně spadla. "Kiro? Mluv se mnou! Prosím..." zaječel. To přivolalo i ostatní bratry a i dvě dívky. "Kiro?" zašeptala Lili. Tak jen přeci jsi mu napsala. Pomyslela si a roztekli se jí slzy. T-to nemůže být pravda! Pomyslela si vyděšeně Yui. A kdyby nebylo Ayata spadla by. Ayato jí pořádně objal. Byli tu všichni až na Subara.

Pitomá.. Pomyslel si Subaru. Co se stalo viděl oknem a sama Kira za ním přišla.

"Um.. Subaru, potřebuju s tebou mluvit." ozvala se neochotně ode dveří Kira. Subaru se na ní otočil a pokynul jí aby mluvila. "Dneska až vy budete spát přijde můj bratr." "Co tu bude dělat?" zeptal se s povytaženým obočím Subaru. "Zabije mě. Bude pro všechny ulehčující a už na tohle sídlo nebudou útočit." zašeptala. Subaru na to neměl, co říct. "Díky za tvůj čas." zašeptala a odešla.

*****
Ano, ano! Všichni jsme skleslý, že nežije, ale nechci mít furt šťastné konce... X.X Děkuji vám za vaši vytrvalost tenhle shit číst. <3 Tak zase u jiného příběhu ^^