Dům úpírů [Dokončeno]

9

Nightcore-Crazy in love

Slyším nějaké rány z hlavní chodby. Vyběhnu z pokoje a vydám se na hlavní chodbu.

Vidím rozmlácené skla a všichni jsou totálně pomlácený. "Co..." "Kiro vypadni!" Zaječí Lili a já se zamračila. Skočil po mně nějaký Vlk a já ho odrazila. "Kso!" Zasyčela jsem. Odrážela jsem vlky a snažila se vymyslet plán. Postřehla jsem někoho jak se blíží k Yui. Uhnula jsem a skočila před ní. "Nezvaní hosté tu nemají, co dělat. Otče." Ušklíbl se. Přeměnila jsem se a začala jsem bojovat. Je to na nic! Takhle to nezvládnu. Proměnila jsem se zpět. "Kso... Potřebuju se napít..." Zašeptala jsem. Najednou se u mě objevila Lili. "Běž, já ho tu zdržím!" kývla jsem. Yui ke mně přiběhla. "Díky." poděkovala jsem. Sála jsem jenom chvilku. "To by mohlo stačit" zašeptala jsem a vydala se zase zpátky.

Jsem u prostřed boje a mám pocit, že jsem slabší než dřív. Zatřepala jsem hlavou a uhnula útoku otce. Zamračil se. "Otče, měl by jsi pochopit, že není šance aby jsi vyhrál. Žádná!" pousmála jsem se. "Ts." zasyčel. Přirazila jsem ho ke zdi. Nevěděla jsem jestli to mám udělat. 'Udělej to Kiro. Bude to, tak lepší.' Ozval se hlas mé matky. Povzdychla jsem si. "Kiro... Prosím!" Zafňukal otec. "Ts. Shnij v pekle!" Zavrčela jsem a zabila ho. Pustila jsem jeho tělo, které dopadlo na zem. Udělala jsem to. Zabila jsem svého otce. Klesla jsem na kolena. Netekly mi slzy. Prostě jsem se dívala na tělo mého otce. Zatřepala jsem hlavou. Postavila jsem se a otočila se. Všichni jsou v pořádku. Oddychla jsem si.

Všichni jsme uklízeli. Je to má vina. Říkala jsem si pořád. Kdybych jen tady nebyla. Opakovala jsem si. Tak by jsi umřela. Seber se! Rozkázalo mi podvědomí.

"To byla práce." Zafuněl Laito. Nepřítomně jsem hleděla na své nohy. "Neko-chan. Neviň se z toho. Bůh ví, co by udělal tobě nebo Lilku." Pousmál se na mě. "Hej! Kloboučníku! Říkala jsem ti ať mi, tak neříkáš!" Zavrčela na něj Lili. "Hmm..." Zamručela jsem.  "Ty jsi ztracený případ! Pojď se mnou!" Chytil mě za zápěstí Yuuma. "Etoo.. No fajn.." Řekla jsem. Zvedla jsem se z gauče, na kterém jsem seděla.

"Co potřebuješ?" Koukala jsem se na něj zvědavým podhledem. "Etoo... Nevím jak mám začít.." "Nejlépe od začátku." Zasmála jsem se. "Nom... Um... Víš.... Já... tě miluju...." Zčervenal a já s ním.. "co kdybych řekla, že je to vzájemný?" Usmála jsem se. Překvapeně se na mě podíval. "By to bylo...." Zamyslel se a já se na něj podívala, pořád červená. "Parádní!" Vyjekl. Objal mě kolem pasu a věnoval mi polibek. "Miluju tě Kiro Takami." Zašeptal. "Miluju tě Yuumo Mukamy." Usmála jsem se zachumlala se do je ho objetí. Byla jsem určitě červená až na zadku.

Došli jsme zpátky a Ayato se smál šibalsky. Co to sakra s ním je? Pomyslela jsem si a potom mi to došlo. On nás sledoval! "Jste spolu roztomilý. Neko neko-chan." Já jsem zčervenala. "My víme." Usmála jsem se.