Dům úpírů [Dokončeno]

10

Nightcore-Let me down slowly

"Ehm, ehm..." odkašlal si Reiji zároveň s Rukim. "Kiro, můžu na minutku?" zeptal se mě Ruki a já kývla. Odešli jsem na chodbu dál od obýváku.

"Co se děje?" zeptala jsem se s tázavým pohledem Rukiho. "Prosím tě, dej na něj pozor." usmála jsem se. "Neboj se." "Díky." šli jsme zpátky.

Když jsme šli všichni spát, tak mě Yuuma zatáhl k němu do pokoje. "Chichi" zachechtala jsem se a při tom kroutila hlavou. "A to jsme nemohli jít ke mně?" zakroutil hlavou. Když zavřel a zamknul dveře a začal mě líbat. Polibky jsem mu oplácela. Povalil mě na postel a nade mě. Sundala jsem mu triko a on u mě to samé. Trochu jsem zčervenala. "Jsi nádherná." vydechl a já se pousmála."Kdybych nebyla, tak by jsi se mnou nebyl?" "Byl, jsem a budu." usmála jsem se. Políbila jsem ho a on mi polibek vrátil. "Miluju tě." vydechl do polibku než mi sundal podprsenku. "Já miluju tebe." sundalmi kalhoty i s kalhotkama. (Sorry lidi, ale nebudu sem psát, co dělají. To si dokážete představit samy, že? Děkuji za pochopení. Poz. Au.)

Když jsme skončili ležela jsem v Yuumovi náruči. Pořád mi dával polibky na záda a já ho tak nechala. Usmívala jsem se jak trotl. "Kiro! Máme problém!" zaječel někdo za dveřma a na to se otevřeli a ve dveří ch stál Kou. "Ty idiote!" zavrčel na něj Yuuma. "Klid  Yuumo. Co se děje?" otočila jsem se na Koua. "Lili zmizela." při těch slovech jsem stuhla. "Ksó! Běž pomoct hledat mi tam dorazíme!" roztěkaně jsem řekla. Když odešel, tak jssm vylítla z postele jako kulový blesk a naházela na svoje oblečení. Yuuma se mě snažil uklidnit.

"Lili!" ječela jsem na celý les. Vlítla jsem ve vlčí podobě na mýtinu u jezera. A co vidím? Jak si to tam Lili se Shuem rozdávají. "No dop*dele" utekla jsem zpátky. Tak takhle to je! Usmívala jsem se jak trotl. Šla jsem v klidu zpátky.

Je nějaká doba po tom, co jsem je viděla a furt se usmívám jak debil. Když do obýváku vešli Shu a Lili, tak jsem Shua zatáhla za dveře. "Varuju tě! Jestli na ni nedáš pozor, tak ti utnu hlavu!" On se na mě podíval. "Ty jsi nás viděla?" kývla jsem. Zčervenal. "Nikomu to neřeknu." kývl a odešel.

Stála jsem na chodbě opřená o zeď a přemýšlela. Ano i já přemýšlím. Uviděla jsem Subara. Zamračila jsem se. Něco tu nehraje. Všimla jsem si té jeho tváře. Ten výraz! Něco má v plánu! Trochu jsem se obávala, co se bude dít. "Nazdárek Kiruško." "Kiruško mi neříkej. Ty ne!" zavrčela jsem. On se usmál. Vzal mě za ruku a přitáhl k sobě. "Co to sakra děláš?!" vyjekla jsem a snažila se od něj odstrčit. Přibližoval se mi ke krku a zakousl se, já vyjekla. "Nech mě být!" zachraptěla jsem a snažila se od něj dostat. "Teď jsi moje." zasyčel. Já vykulila oči. "To říkáš ty!" zachraptěla jsem znovu. Po tom jsem upadla do bezvědomí.

Už nějakou dobu jsem zase nabyla vědomí. A vůbec se mi nelíbí v jaké jsem situaci. Proč? Jsem přivázaná k posteli Subara. "Ksó!" zasyčela jsem.