Dívka z ledu

Probuzení

,,Kahlen! Kahlen!" Budí mě neznámý hlasy. ,,Vzbuď se sakra!!" Pomalu otevírám svoje těžká víčka. První co spatřím je... Vykřiknu. Vidím mnoho lidí.

,,Co jste sakra zač ?! Kdo jste a co po mě chcete?!"

Cítím tíhu na mých rukou. Kouknu se na ně. Mám je v železných poutech, které mi obepínají celé dlaně. Jeden muž cca. Kolem 26 let ke mě přistoupil. Měl na sobě šedivé triko, které mu rýsuje jeho svalnatou postavu. Jak může mít někdo tak dokonalé tělo?  Ten muž si odkašle.

,,My jsme Avangers. Chráníme tuto planetu před různými
zločinci, kteří mají v úmyslu jí poškodit nebo zničit. Po tobě chceme jen, aby jsi tady nějaký ten den zůstala. Víc věcí se dozvíš, až uznáme, že jsi na to připravena." Odpověděl mi.

No skvělí. Avangers... Kdo to jen.. Najednou jsem si vzpomněla, jak mi můj mladší bratr o nich vyprávěl. Jsou to oni . Rozhodně to jsou oni. Ale kde je můj bratr?

,,Kde je můj bratr?" Zeptala jsem se.

,,Promiň, ale o tobě sotva víme pár informací, ale o tvém bratrovi nevíme vůbec nic." Odpoví mi tentokrát nějaká žena s dlouhými zrzavými vlasy. Vypadala, že bude hodná.

Dojde mi, že jsem bezvýznamná. Nemám rodiče, ani bratra. Nevím, ani co tady dělám. Chci domů. V tu ránu mě popadne hněv a mám chuť všechny zabít. Na místě. Nemůžu se ovládat a můj hněv stoupá.

Rozmrazím ty železná pouta. V ten okamžik po mě nějaký muž s lukem a šípama vystřelil. Instinkty mi napověděli , že mám uhnout. Jen tak, tak. Ale ... Kde se ve mě vzala ta kouzla? Koukám na dlaně. Jsou bílá a chladná. Jako led... Druhý šíp mě zasáhne. Díky bohu je to uspávací šíp a já propadám spánku.

Ahoj. Díky, že jsi si tohle přečetl/a. Jen ti chci říct, že kdyby jsem tam měla chyby, tak se moc omlouvám. Nejsem profesionál v psaní. Děkuju. Tento díl byl krátký, ale neboj příští budou snad delší. Určitě nezapomeň hlasovat! A klidně napiš nějaký koment. Budu moc ráda.