Dívka z ledu

Grotta Azura

Usnula jsem. Takhle rychle jsem snad nikdy neusnula, možná to bude tím, že jsem nespala několik dní. Zdál se mi sen, kde byl kluk, který měl blonďaté krátké vlasy, modré oči a vyzařovala z něj taková zvláštně okouzlující modrá záře. Snažila jsem se s ním komunikovat, ale jediné co jsem dokázala bylo to, že jsem tam jen tak mohla stát a koukat. Koukali jsme si přímo do očí. Něco na něm bylo... něco, co už jsem dávno znala... 

,,Ty chrápeš, to snad není pravda." No hádejte, kdo to mě zas rýpe. On si prostě nedá pokoj. 

,Máš štěstí, že jsem rozespalá Tony. Kde je tady jídlo?"

Musím si dát kafe a něco k jídlu. Přesunu se tedy do přední části letadla, abych sehnala aspoň něco k jídlu. Cestou zakopnu o Clintův luk. Neznám většího bordeláře. ,,UGH!!"

,, Je to vidět. U pravého křídla." pousměje se a kochá se výhledem na mraky.

Odhrnu si rukáv a pošlu na jeho ruku, která se opírá o křeslo, trochu ledu. ,,Užij si výhled!" Z dálky slyším, jak si Stark přivolal k sobě část svého železného brnění, aktivoval hořák, aby se dostal z mého ledu a já stihnu dodat ,,Ty se bez toho brnění ani nehneš, to snad není pravda." U pravého křídla je taková malá kuchyňka. Všimla jsem si varné konvice a Wandy, která si dělá kafe a francouzské tousty. Sednu si na židli naproti Alexovi, který snídá a hraju si s vločkou, která se mi točí okolo rukou. Je to uklidňující.

,,Ahoj! Chceš taky?" zeptá se mě s úsměvem ,,Dělám je i pro Steva a udělala jsem jich trochu víc, takže bych to i uvítala."

Ten kluk z toho snu. Proč mi byl tak povědomí? Snažil se mi tím někdo něco říct?

,,Kahlen? Jsi v pohodě?" starostlivě se přiblíží.

,,Um? Jo jasně, jasně, že jsem v pohodě. Jenom jsem dost rozespalá. Promiň, co jsi říkala před tím?" nesmí se mi dostat do hlavy. Chci to mít pro sebe.

,,Jestli nechceš francouzské tousty. Dělám si je k snídani pravidelně, když je čas."

,,Jo klidně mám hlad jako vlk." Nechám zmizet vločku. ,,Můžu si udělat kafe?"

,,Klidně" odpoví s klidností. Jak může být vždycky tak klidná?

,,Dobré ráno dámy." Sedne si vedle mě ,,Sluší ti to Kahlen." Wanda jen kývne na pozdrav.

,,Díky Steve a taky přeji dobré ráno. Wanda mi dělá francouzské tousty"

,,I Stevovi. Říkala jsem ti to, když jsi mě nevnímala." Ajajaj.

,,No jasně. Chceš taky kafe?" Zeptám se Steva ze slušnosti.

,,Nepiji kafe, ale děkuji ti." Wanda přijde ke Stevovi a ke mě a dá nám na stůl tousty. ,,Taky mi uděláš někdy tousty?" zašeptá mi.

Vezmu si sousto, abych na to nic nemusela říkat ,,Děkuji Wando jsou výborné!"

O půl hodinky později

,,Všichni se běžte oblíknout do vašich obleků! Za 5 minut jsme na místě!" Ohlásí Tony. Naštěstí já se oblíkat nemusím. Mě stačí ten náramek. O chvíli déle přijde Wanda.

,,Připravena?" zeptá se mě.

,,Ovšemže, sestro."

,,Friday! Otevři východ!" zařve Tony na letadlo. Musel na nás být pěkný pohled. Hrdinové, kteří jdou do nějaké jeskyně. Přišlo mi to strašně ironické, co by zrovna tam dělal Loki?

Wanda a já jsme do jeskyně vešly jako první, aby jsme našimi schopnostmi svítily. Teda, chtěli jsme, ale nešlo to. Sakra! No tááák. Zkouším to, ale marně. Otočím se vyděšeně na Wandu, ale ta je v klidu, asi ví o co tady jde. ,,Tohle znám. Jsou to kouzelné runy, které vytvořil nějaký čaroděj a jen ten, kdo ty runy vytvořil, tak u nich může používat své schopnosti." řekne.

,,Co to má znamenat?! Nemůžu ni-." Další pokus. Marnej. ,,nemůžu nic udělat. Jak se teď budeme bránit?" 

,,Na sourozenecké hádky vážně nemáme čas. Můj oblek tu funguje, tak půjdu první. Friday buď tak laskavá a posviť nám." Typický Stark. Ten jeho přehnaný egoismus.

 Moje schopnosti tu nefungují, takže jsem skoro k ničemu. Naštěstí díky Stevovi něco málo o sebeobraně a útocích vím, ale ne všechno, ani nevím, jestli něco ví Wanda. Wanda. ,,Kde je Wanda?" To snad ne. 

,,Kouknu se na infračervenou kameru." Ještě, že toho Bennra máme. ,,Hm.. vypadá to, že máme společnost." Ze všech stran po nás začal někdo střílet. První co bylo, tak jsem hledala Steva. Ten se ke mě už hrnul, ale střelili mně do ramene. 

,,Au! Sakra to tak pálí!" Stark naštěstí stihl všechny zaměřit svojí pistolí. ,,Starku opovaž se!" Pozdě. Všichni lehli. Nenenenenene! Přiběhnu k jednomu z nich. ,,Jak jsi mohl! Jsou to lidi a mají rodiny! Děti a manželky!" Počkat. Když chci vzít jednoho do rukou, tak to nejde. Iluze. No to snad ne. Ten parchant.,,

,,Chyběl jsem vám?" Loki...