Dívka z ledu

já a led

Tělocvična byla obrovská. Byli tu různé věci, díky kterým jsem se mohla zdokonalovat. Pistol, terče, boxovací pytle, útoční roboti, meče, luky a šípy, apd. Asi jsem vypadala dost vtipně, protože se Steve začal hrozně nahlas smát.Když přestal a všiml si mého výrazu řekl

,,Taky jsem se takhle tvářil, když jsem viděl v jaké době jsem se to objevil." Řekne Steve.

,,Můžeme začít s výcvikem? Chci to mít co nejdřív za sebou." Řeknu uraženě, ale moc to tak nemyslím.

,,Jo, jasně... Promiň." Omluví se.

,,V pohodě" Usměju se.

,,Než půjdeme na terče, ukážu ti tyto tři věci." Položí je. Je to dřevěná kostka, sklenka plné vody a velká kostka ledu. Asi vím, co ode mě chce.

,,Myslím, že víš, co máš dělat. Dřevěnou kostku zmraž. Vem si jí do ruky. Jo takhle. Soustřeď se na tu kostku a mysli jen na to, že jí máš zmrazit. Představuj si to, že jí máš zmra..."

,,Takhle?" Ukázala jsem mu jí a musela jsem se usmát.

,,Tak takhle jsi vypadal, když jsi viděl v jaké době to jsi." Smála jsem se.

,,Jo. Myslím, že takto." Smál se i on.

Divila jsem se, jak jsem to dokázala rychle zmrazit. Třeba jsem silnější než si myslím.

,,Teď tady máme sklenku vod..." Sotva to dořekl a už na mě vyhodil obsah skleničky. Než se kapky vody dotkli mé kůže, stihla jsem se sklonit a rukama jsem jí stihla zmrazit. Sevřetím dlaně v pěst jsem je rozdrtila na malé částečky. Jako kdybych to dělala roky. Najednou uslyším tleskání.

,,Jsi tak výborná!" ozval se známý ženský hlas. Wanda!

,,Děkuju, vůbec nevím, že to ve mě je! Cítím se o moc silnější." řeknu a podívám se na dlaně.

,,Ještě není konec." ozve se Steve. ,,Zkus rozmrazit tu kostku."

Nejde to. Soustřeď seeeee. ,,No ták" pošeptám si.

,,Věděl jsem to, ale z toho si hlavu nedělej. Dopilujeme to." pousmál se. Byl úžasný. Jak dlouho ho budu ještě chválit? ,,Teď se přesuneme na terče."

,,Dobře." snad to zvládnu.

Když jsme se tam objevili žasla jsem. Terče nebyli poskládané vedle sebe, byli na různých místech, v různých výškách a mezi nimi byli různé překážky, nebo prostě rovina.

,,Steve. To nedám." řeknu s obavami.

,,Věřím, že dáš všechny bez obav. Jen se nesmíš bát. Strach a nejistota je to nejhorší, co tě může v boji omezovat. Vím to z vlastní zkušenosti." Odmlčel se a sklopil hlavu.

,,Tak jdeme na to."

Rozběhnu se a švihám rukama a mrazím všechny terče. Když je něco vysoko vytvořím si pod sebou kopec, zdvihnu jednu ruku a je to. Bohužel neumím rozmrazovat, tak si vyčaruju schody dolů a jdu dál. Někdy se musím plazit, někdy skákat přes překážky a někdy uhýbat. Najednou na mě někdo zase nečekaně střelí šíp a já stihnu jen tak, tak vytvořit stěnu a šíp se od ní na něho odrazí. Clint uhne, jako by to tušil. Škoda. Chtěla jsem mu to oplatit.

,,Je dobrá." Slyším jak Clint říká Stevovi. Wanda jen stojí a kouká.

,,Mám to."

Wanda ke mě přiběhla a obejmula mě se všech sil. Nemá moc pevný stisk, ale i tak se nemůžu moc nadechnout. Po chvíli díky bohu povolí a já můžu znova normálně dýchat. Položí na mě obě ruce a řekne.

,,Kéž by jsi byla moje sestra. Máme toho tolik společného! Teď ale musím jít. Povinnosti volají." A odejde.

,,Ještě se máš co učit." Řekne Steve. Pak se zahledíme vzájemně do očí. Má překrásné oči! Modré možná malino zelené. Clint si odkašle.

,,No ehm. Měla by jsi si jít odpočinout. Taky bych... Měl jít... ehm. Mám povinnosti." Řekne Steve.

,,Jo, jasně. Já... Taky jdu." Jakmile se otočím vykulím oči a odfouknu si. To bylo něco.