Dívka z ledu

Pyre

Ráno mi přinesl sluha snídani a k tomu dopis.

V 11 hodin přijď k tělocvičně. Koukla jsem se na hodiny. Bylo za 10 minut 11. A sakra. Nevím co mám od toho setkání očekávat a tak jsem na sebe hodila jen džíny a mikinu a vyšla jsem. Na chodbě bylo ticho, jako v hrobě. Nijak jsem to neřešila. Vejdu do výtahu a hurá směr tělocvična.

Když jsem se koukla na hodiny nad výtahem bylo 10: 01. V tom jsem uslyšela kroky. Byl to Stark a Benner. ,,Ahoj Kahlen." pozdravil mě Benner.

Tony spráskl ruce ,,Kahlen. To je dobře, že tu jsi, chtěli by jsme si s tebou popovídat. Následuj nás."

Po chvíli mě přemůže zvědavost. ,,Tony a kam to vlastně jdeme?"

,,Do naší laboratoře. Musíme ti něco ukázat." Odpoví prostě.

Benner otevře ladně dveře. ,,Tady. Dámy mají přednost." řekne.

,,Milé." usměji se.

Tony začne . ,,Takže... Kahlen. Zjistili jsme o tobě pár chybiček.... Takový nezbytnosti."

Posadím se a nervózně klepu prstami o stůl.

,,Dejme tomu, že máš stejný problém jako já." řekne Benner.

,,Cože? O čem to mluvíte?" zeptám se. Nechápu to.

,,Zkrátka, když se naštveš, tak se stane tohle." Posadí se a řekne. ,,Blue zapni mi záznam 173." Světla pohasnou a já vidím mé já ze včerejška. Jsem tam já, jak se snáším nad zemí a mám úplně zářivě modré oči. To jsem vážně já? Vypadám, jak když Jsem úplně smyslů zbavená. Mohla jsem komukoli ublížit nebo dokonce i zabít....

,,To není všechno. Máme záznam o tom, co se stalo, když za tebou byl Steve a víme, proč jsi v ten den skončila v nemocnici." Řekne mi opatrně Benner. ,,Chceš ho vidět?"

Než se stihnu jakkoli rozhodnout rozlítnou se dveře a v nich stojí Steve, Wanda a Bucky.

,,Kahlen!" Řekne Wanda. A já běžím k ní a obejmu jí. Jsem ráda, že tu je někdo kdo mi rozumí.

,,Vážně si myslíš, že je na tohle Kahlen už připravená? Podívej se co jsi jí jen jedním blbým videem udělal!" Zařve Steve směrem k Tonymu.

Tony s klidným pohledem odpoví ,,Steve musíme to začít řešit. Takhle se z ní stává..." Koukne na mě. Já furt tentokrát s brekem objímám Wandu. Jsem fakt nesmírně ráda, že jí tu mám.

,,Nečekaná bomba." Ty poslední dvě slova, tentokrát Benner koukající do země pošeptá, abych to neslyšela, jenže já to slyšela až moc dobře.

,,Pojď Kahlen jdeme." řekne Steve. Já se místo chození rozběhnu směrem pryč. Ty poslední dvě slova slyším v uších jako ozvěnu. Nečekaná bomba, nečekaná bomba,...

,,Koukej, co jsi provedl!" zařve Wanda.

Ostatní slova jsem už neslyšela. Přiběhla jsem k tělocvičně, vlezla do výtahu a zuřivě jsem mačkala 3 patro, kde se nacházel můj pokoj. Potom se konečně začli zavírat dveře od výtahu a já jsem svoje tělo nechala sjet po stěnách výtahu dolů a schovala se do klubíčka. V tom jsem uslyšela, jak Buckyho ruka zastavila zavírající se dveře a vlezl dovnitř. Uviděl mě na zemi, přistoupil ke mě, klekl si a dal jeho železnou ruku na moje rameno.

,,Víš Kahlen... Vím jaké to je se takhle cítit. Byl jsem taky v podobné situaci, jako jsi teď ty. Vím, že víš o čem mluvím, ale chtěl jsem ti říct, že já, Wanda a Steve tu pro tebe vždycky budeme." Neodpovídám. ,,A jinak." Postaví se. ,,Myslím, že můj dlouholetý kamarád má k tobě hodně blízký vztah. Víš... Ví o tobě víc věcí než my všichni Avangeři dohromady."