Hokejistka

Part 1 Familiarization

Ahoj, jmenuji se celým jménem Annastazie, ale všichni mi říkají Anna. Je mi 18 let a mám o rok staršího bratra Bena, který se už od dvanácti let zajímá o hokej. Závodně hraje od patnácti let. Jelikož většina naší rodiny miluje hokej, já nejsem výjimka. Náš strejda je hokejový trenér a jelikož od nás nebydlí až zas tak daleko, tak mě a bráchu učil, když jsme byli malí, menší základy a pravidla hokeje. Např jak se jezdí na bruslích a jak správně máme držet hokejku. Já jsem se, ale většinu zbylého času stráveného na základce zajímala o basket. Hrála jsem ho, ale vždy jen ve škole a nebo jen tak pro zábavu někde venku na hřišti. Jenže jakmile jsem začala chodit na střední můj taťka s bráchou mě přemluvili, abych se přidala k nim do týmu, protože tam už jednu holku měli. Jo a navíc já už hokej dříve hrála, no asi rok. Jenže to znamenalo pro mě vzdát se basketu na nějakou delší dobu.
Takže jsem znova začala hrát hokej, ale tajně. Vždy, když jsme měli zápas tak jsem dá se říct, že "změnila" pohlaví prostě mě nikdo nepoznal musela jsem ze sebe udělat kluka. Ale je tu háček rok jsme s bráchou hokej nehráli kvůli jednomu zápasu, který neskončil nejlíp ne jenom, že jsme prohráli, ale to co se stalo jsme od protihráčů nečekali. Schytali jsme několik ran a pár spoluhráčů si odneslo několik zlomenin. Jenže stal se zvrat, když jsem ve škole, no na praxích, dostala za úkol vybrat si jakýkoliv sport a nakreslit jak probíhá trénink... Nejprve náčrt a pak závěrem namalovat na plátno (jsem na umělecké škole v posledním ročníku, ale brigádně dělám barmanku, protože ve škole mi praxe nevydělávají)
Vše jsem řekla taťkovi a ten mě poslal za strejdou. Došla jsem za ním a domluvila se s ním kdy můžu přijít.

T: V pátek mají trénink tak se tam stav Ted tě zná ví, že si Edova neteř.

J: Já nevím tati..

B: No tak ségra jdi tam nikdo neví, že znova hraješ hokej...kromě strejdy Eda a ještě Teďas to ví no (skočil nám do rozhovoru přicházející Ben

J: No tak fajn, ale jdu tam jen kvůli známce abych měla nějaký bonus na praxích...

T: A taky, protože hokej miluješ...Jo a dávej si bacha na kluky jo (skočil mi do řeči taťka)

J: To je dobrý tati neboj

Taťka má pořad strach i přesto, že je mi 18 a ještě jsem neměla žádný pořádný vztah.

...

Ještě o mě toho nevíš spoustu tak teď bych ti moc ráda pověděla příběh kdy jsem opravdu zjistila čeho je můj taťka schopnej. Co to kecám spíš důvod mého odchodu s týmu.

Bylo 14.2. v ten den jsme měli s bráchou trénink a já se sestrou Benova kámoše Ariou jsme byli jako jediný holky v klučičím týmu. Vždy jsem si říkala, že holka nemůže být v klučičím tým, že je to blbost, ale teď nám to tak nějak vyšlo jelikož si všichni mysleli, že jsme stejný "bouchači" jako oni. No nic ten zápas, který byl proti fakt silným a dobrým hráčům jsme prohráli a v ten den si pamatuji, že jsme si s bráchou řekli konec. Ale ne jen kvůli té prohře, ale také se tam stala menší rvačka a díky ní skončil jeden hráč v nemocnici a další odešli s těma zlomeninami.
Ale o to tu nejde jde o to, ze jsem měla před sebou dost práce a učení ( nastoupila jsem na střední) a navíc mě to tolik už nenaplňovalo. Od té doby jsme nikdy už nevstoupili na led. Ani jeden z nás. Celá rodina (až na mamku) mě a bráchu přemlouvali ať to neděláme ať nekončíme, ale já se jinak rozhodnout nemohla už toho bylo moc. Ben klidně dal hrát mohl, jen já si dala trochu delší  pauzu. Myslela jsem, že už se na led nikdy nevrátím no opak se stal pravdou.

Jenže jeden jediný den se mi vše obrátilo a vše se neskutečně změnilo a od té doby se to táhne, nikdy bych nečekala, že se za jednu možná více sezón může toho tolik stát.