Avengers Oneshorts

We need you, Cap ✔

Superfamily

Tony p.o.v.

Flashback 

Dívám se Steavovi do očí a přitom se k němu přibližuju... malinký kousíček od něj se zastavím a zašeptám ta dvě osudná slůvka, která tomu andělovi přede mnou vykouzlí rudou masku. 

,,Miluju tě," políbil jsem ho, on mi polibky oplácel a povalil mě na zem pod něj. Rukama začal šmejdit po mé odhalené hrudi a, když narazil na lem kalhot tak je ze mě nemilosrdně strhl. Já jsem nezaostával a taky jsem mu je strhl společně s tou jeho dokonalou košilí...

The End of flashback

Ležím v posteli a vzpomínám na staré časy, kdy jsme se Stevem neměly žádné spory, on miloval mě a já zas jeho... dokonce jsme si i adoptovali jednoho malého chlapečka, Petera, bylo mu tehdy jen 7 let a pár měsíců. Neměl rodinu, už od prvního roku svého života byl v sirotčinci...

Flashback

,,Neboj zlato, určitě tam najdeme někoho o koho se budeme moct starat, určitě tam najdeme našeho nového syna, budeme rodina tak jak má být... ale teď nesmíš panikařit, jinak si nikoho neadoptujeme." usmál jsem se na něj a chytil ho za ruku, on mi stisk oplatil a společně jsme vystoupily z auta.

Uvnitř byl hluk, ani jsem se nedivil, vždyť tu jsou všude malé děti. Šli jsme společně za vychovatelkou a ta začala volat děti a popisovat co dělají rádi a tak.

Na konci "prohlídky" jsem si všiml malého chlapce, se kterým si nikdo nehrál, jen tam seděl na zemi a hrál si s figurkou Iron Mana a Kapitána Ameriky a ještě tam měl i ostatní, ale vypadalo to, že tyhle dvě má nejradši. Usmál jsem se a nedbaje na to, že si Steve ještě povídal s tou vychovatelkou, která mu strkala výstřih snad všude kam mohla - nad tím jsem se jen zasmál - a pomalým krokem jsem se vydal k onomu malému chlapci. 

,,Ahoj prcku, proč tu sedíš tak sám a nehrajěš si s ostatníma?" zajímalo mě a dřepnul jsem si vedle něho.

,,Nemají mě rádi, nevím proč..." řekl smutně a podíval se na mě a já jsem mohl vidět přes své sluneční brýle jak se střídavě kouká na mojí figurku a pak hned na mě. Když si uvědomil kdo jsem tak se mu v očích objevili jiskřičky, usmál se a skočil mi kolem krku, obětí jsem mu oplatil a začali jsme si povídat.

Řekl mi snad všechno o sobě a vyprávěl mi jak jsem super a tak... do doby než jsem na svých zádech ucítil něčí ruku, byl to Steve. Podíval se nejprve na toho kluka, jmenuje se Peter, a pak na mě. Jen jsem se na něj zářivě usmál a on už věděl, že jsem se rozhodl, koho bych si chtěl adoptovat, Peter vypískl jak malá holka a skočil mu kolem krku tak jako mě před tím, jen s větší vervou a tak Steva povalil na zem hned vedle mě.

Večer jsme já, Peter a Steve jeli domů a byli jsme konečně rodina...

End of flashback

Převaluji se s snažím na to nemyslet. Byl jsem ve Stark Tower, můj syn už dávno spí a já tu jen ležím a utápím se ve vzpomínkách...

Flashback

Dívám se na záznam z kamery z roku 1991, v den kdy zemřely mí rodiče. Když záznam skončí tak chci vyrazit na toho bastarda Barnese, ale v ten moment mě chytne Stevova ruka. Zeptám se ho jestli o tom věděl, a on řekl pravdu. Po tom jsem se už neudržel a začala bitka, která nás rozdělila...