Avengers Oneshorts

Silvestrovský speciál - Kočičí tulení ✔

Frostiron

Tony Stark nedokázal nic a nikoho nechat jen tak v klidu žít. Pepper a Rhodey byli první, kteří o jeho neustálém pošťuchování a škádlení věděli a s lety vůči tomu začali být imunní. Avengeři to zjistili hned vzápětí, a to včetně Nicka Furyho i Bruce Bannera v jeho zelené podobě, Steva Rogerse ve sprše a tak dále...

Starkovou zbraní byla povětšinou slova, která z něj vycházela v záplavě, jako když tryskají Niagarské vodopády. Jen málokdy se držel stranou, neustále měl ke všemu co říct. A ne, že by také neměl, se všemi svými znalostmi, kontakty a umělou inteligencí kdykoliv na dosah nebylo divu, že když on něco nevěděl, mohlo se tvrdit, že konec světa bude blízko.

A všechno tohle se nezměnilo ani tehdy, když o pár měsíců po někoho útoku na Zemi, dokonce to bylo hned po Vánocích, se do věže superhrdinů za bujarého objímání od Thora a dosti nedůvěřivých pohledů ostatních, včetně Starka samého, nastěhoval Loki...

ooOoo

,,Tony," domlouval mu Bruce a hleděl mu přitom do těch jeho hnědých očí jiskřících očekáváním a touhou po odvetě. ,,Nech toho, prosím. Nevíš, s čím si zahráváš..."

,,Klídek Brusi, mám to pod kontrolou." mávl rukou jen tak ledabyle, jako by ho právě nesmočil kýbl ledové vody, na sobě neměl jen boxerky s hvězdičkami a modrými pruhy, a ani v nejmenším se nesnažil vypadat důstojně, i-když to s důstojností nemělo nic společného.. Alespoň, že to sebevědomí mu zůstalo.

Zatím...

Trvalo to už týden. Vlastně od té doby, co se Tony vrátil ze schůze správní rady tak pobouřený, že začal kolem chrlit málem síru. A Lokiho, toho do té doby poměrně flegmaticky se chovajícího, nenapadlo nic jiného než mu vyčarovat iglú doprostřed obýváku a zavřít ho tam, aby trochu vydoutnal. Všichni tehdy ztuhli a čekali co se bude dít, jenže místo kopání a praskání ledu se zevnitř začal ozývat smích, nenormální smích, skoro až na hysterické hladině s notnou dávkou psychopatosti.

Když se asi po deseti minutách Tony z iglú po čtyřech vyhrabal předním vchodem, vypadal opět jako on. Avengeři se jen ušklíbli a šli si tehdy po svých a Loki se zmateně zamračil a ušklíbl zároveň.

Bylo to... děsivé...

A tehdy začala bitva nebo možná přetahovaná, akce zvaná "leštírna pro ega" tak velká, že občas zastiňovala i Slunce. Protože, když se do něčeho pustili ti dva, nikdo a nic je nemohlo zastavit. Tedy do chvíle než Tony učinil tu katastrofální chybu...

Bylo to ráno jako každé jiné. Snídaně pro šampiony - tedy pro Natashu a Clinta jogurt, pro Thora kuře s hromadou přílohy, pro Bruce sendvič s oblohou, pro Steva makový koláček, pro Tonyho kafe a pro Lokiho jeho nově objevený cheesecake. Všechno probíhalo klidně - četly se noviny, probíraly novinky, tu a tam někdo utrousil celkem nesouvisející či vtipnou poznámku - v sedm ráno prostě nebyl ani u jednoho z nich mozek nastartovaný na plné obrátky, a pak Tony prostě zničehonic hrábl po talíři svého asgardského souseda a štípnul mu jeho poslední sousto koláče, i když vždy prohlašoval, že tohle je pro jeho citlivý žaludek moc brzká hodina na nějaké plnění jídlem.

Chyba... velká, převeliká chyba...

Loki zbledl, zprvu labužnicky přivřené oči otevřel dokořán, otočil k němu hlavu, jako by ho viděl ve svém předlouhém životě poprvé, a pak už Anthony Edward Stark slyšel všechno tak nějak rozmazaně a hlavně z úplně jiné perspektivy, natož aby se znovu mohl rozpovídat o novinkách z oblasti integrovaných obvodů...