United [J.B.]

6.Chapter

Chloe

Byla skoro půlnoc, když jsem se potichu vyplížila ven z pokoje a tmavou chodbou, jenž mi naháněla hrůzu, mířila směrem k východnímu křídlu, kde jsem se měla setkat s Jasonem. Jestli jsem právě teď pochybovala o svém rozhodnutí za ním dnes v noci doopravdy jít? Rozhodně. Ale zároveň ve mně byla taková zvláštní jiskřička adrenalinu, která se mi líbila.

Na otázku proč jsem se rozhodla dát mu vůbec ještě šanci ukázat, že není zase takový idiot, jakým se onehdy v noci převedl býti, zkrátka nemám odpověď. Jelikož co se věci „Jason" týče, přestávám sama sebe chápat.

A ať nad tím přemýšlím horem nebo dolem, nemohu se dopátrat k tomu, co mě na něm vlastně přitahuje. Což je poněkud děsivé.

Prudce jsem se ohlédla, když jsem za zády zaslechla něčí kroky a těžký dech.

„Copak tu děláš, maličká? Snad nehledáš cestu ven?"

Srdce se mi rozbušilo, tep se zrychlil a mé tělo polil studený pot, když se ozval ten známý slizký hlas a do nosu mě udeřil smrad zapáchajícího těla.

Byl to Russel, který nyní stál přímo před mnou a hladově si mě prohlížel.

„Já jen..-'' Zakoktala jsem a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo jiný tu nebyl.

„Ty co?" Záludně natočil hlavu bokem a jeho úšklebek, který byl sám osobně dost strašlivý, se zformuloval do něčeho ještě mnohem děsivějšího.

Strnula jsem. V krku mi vyschlo a já věděla, že nejsem schopna vydat hlásku.

Udělala jsem obraný krok vzad, přičemž jsem byla následována jeho krokem vpřed. O roli lovce a kořisti nebyl pochyb.

„Čeho se bojíš, maličká? Je ti snad moje přítomnost nepříjemná?"

Neodpověděla jsem. Namísto toho se mi už v hlavě začali přehrávat scénáře o tom, jak dnes večer skončím. A ani jeden z nich nebyl hezký.

„Jsi tak krásná." Hlesl v údivu a natáhl ruku k mé tváři. Ucukla jsem.

„A taky poněkud plachá." Zavrčel.

„Ale až s tebou skončím, už nikdy nebudeš chtít, aby se tě dotkl někdo jiný než já." V jeho výrazu se odrazil chtíč a touha. Jedním rychlým pohybem byl u mě a já se instinktivně ve snaze se schovat přitiskla ke stěně, odvrátila od něj hlavu, zavřela oči a před sebe natáhla ruce.

Čekala jsem, kdy se mě jeho ohavná ruka dotkne, ale to se nestalo.

Namísto toho jsem uslyšela silnou ránu, jako kdyby něco spadlo. Odvážila jsem se otevřít oči, spatřujíc Jasonova vzteky napnutá záda před svým tělem a zemi hned před ním skuhrajícího Russela, držícího se za koleno, se kterým Jason patrně hodil.

Úlevně jsem vydechla.

Jason mi věnoval krátký pohled, kterým se chtěl ujistit, že se mi nic nestalo, doprovázený letmým dotekem mého pravého boku. Beze slova jsem přikývla.

„Tohle je poslední varování Russele." Tón hlasu jaký Jason promlouval, byl hlubší, děsivější a působil mnohem dominantněji, než kdy jindy.

„Jestli se ke Chloe ještě jednou přiblížíš, tak budeš mít půl roku hubu jako od Picassa." Byť jsem se v tuhle chvíli ještě stále cítila dost zranitelně, Jasonovo přirovnání mě přimělo k tichému zachichotání.

Aniž bych tušila, že si toho všiml, znovu ke mně pootočil hlavu a na tváři se mu mihl úšklebek.

Nejspíš aby své výhružce dodal na věrohodnosti, přidřepl si k Russelovi, a naražené koleno mu silně stiskl, až Russel vykřikl. „Pochopil jsi?"