Impossible [Dramione]

4.

Pár dní se u ní Draco neukázal a ani ona sama jej nevyhledala. Jídlo se vždy objevilo na okenním parapetu a koupelna byla hned naproti pokoji.
Občas se zastavila Narcissa, aby se ujistila, že se Hermiona má v rámci možností dobře a sem tam si i popovídaly.
Hermioně bylo dobře, pokud měla knihy. Nešlo o to, že by se snad musela učit i v tak těžké chvíli, četla, aby se nezbláznila.
Co se týče Narcissy, začala Hermiona na tuto zvláštní ženu měnit názor.
Zjistila, že svého muže na slovo poslouchá a má z něj strach, jinak by se na temnou stranu nikdy nepřidala. Ukrytí Hermiony je její největší rebelií.
Dozvěděla se také, že jí nezáleží na rodokmenu a čisté krvi, má úplně jiný žebříček hodnot, což ale samozdřejmě nemůže manželovi přiznat.
Dokonce si začaly tykat.
Asi týden po jejím příchodu do sídla se za ní Cissy opět zastavila.
„Ahoj Cisso."
„Ahoj Hermiono..."
Psadila se na postel.
„Hermiono, já, Bella a Lucius na deset dní odjíždíme. V domě bude jen Draco, pár domácích skřítků a ty.
Prosím, zkuste spolu vycházet. Neříkám, že se musíte milovat," Hermiona zrudla „ale zkuste se nehádat."
Poté, co Narcissu ujistila, že se nemusí bát, lady odešla a Hermiona vstala z křesla. Bude s Dracem o samotě? Po té poslední hádce... měla strach, že slib daný Cisse nedodrží.
Rodiče s Bellou opustili Manor a Hermiona se rozhodla vyjasnit si to hned teď.
Přešla patro a rázně zaklepala na dveře jeho pokoje.
Otevřel, oblečený jen do boxerek a bílého tílka.
Hermiona na něj dlouho zírala, než jí zamával rukou před očima.
„Grangerová, já vím, že jsem ten nejkrásnější muž, kterýho jsi kdy viděla, ale tak civět na mě nemusíš."
Zamračila se.
„Egoisto..."
„No no!" rozesmál se „Matka byla i u mě. Tak co bys řekla tomu, kdybychom zakopali válečnou sekeru a já bych tě provedl sídlem?"
Hermiona bez delšího rozmýšlení souhlasila.
Během následujících hodin si připadala jako při prohlídce zámku. Všechny ty salonky, sály, jídelny, pokoje... Do paměti se jí vrylo jen několik místností.
Předně knihovna.
Knihovna měla parketovou podlahu, šedě a bíle vymalované stěny, několik menších skleněných lustrů a spoustu vysokých oken. Všude byla světle šedá křesla a taburety.
„Naše knihovna má tři patra a obsahuje něco okolo 150 000 tisíců svazků. Některé jsou datovány až do 9. století, a pak je tu opravdový skvost..."
Hůlkou klepl na jakási dvířka. Ozvalo se klapnutí a dvířka se odklopila. Draco odtud vytáhl skleněnou schránku.
„Dva ze svitků od Mrtvého moře."
Opravdu, uvnitř schránky ležely dva smotky prastarého papyru.
„To snad není možné... Taková vzácnost!"
Opatrně jí schránku podal. Nevěřícně prohlížela zšedlé svitky.
„Kdykoli si můžeš jakoukoli knihu půjčit, ale spíš o ni požádej mě, ať tě tu někdo nenachytá."
Vděčně se usmála a v tom rozrušení ani nezaregistrovala, že úsměv oplatil.
Potom ji zaujal recepční sál.
Podlaha z bílého mramoru se leskla, stěny a strop byly ornamentálně vymalovány a při zdech byly rozestavěny stolky se zdobně vyřezávanými židlemi. Na jednom konci sálu se nacházelo nízké podium.
„Pro hudebníky." podotknul Draco, když viděl, kam se dívá.
„Jak jsi jistě uhodla z názvu, konají se zde recepce a formální večírky, někdy i menší plesy, na ty větší máme přímo plesový sál."
Ano, plesový sál.
Obrovská, vážně obrovská místnost. Na jednom jejím konci byly rozmístěny stolky se židlemi, na druhém byl taneční parket a opět podium pro hudebníky. Ze stropu visely skleněné lustry se spoustou ramen.
Ve zdi naproti oknům byla pod vysokým klenutým stropem dokonce galerie.
Místnost, kterou by v sídle nečekala, byla kaple.
„Možná se divíš, ale sídlo je staré několik století a naši předkové byli křesťané. Občas sem zajdu i dnes. Je tu takové ticho."
Kaple měla jednoduché kamenné stěny a překrásnou klenbu, podepřenou sloupy. Nacházelo se zde pět řad lavic, oltář, krásně zdobená kazatelna a po straně i zpovědnice. Vše bylo zdobené zlatými a mramorovými prvky.
A pak dámský salonek.
Útulná místnost, do které se Draco díval z chodby.
„Dámský salonek je začarovaný tak, aby tam opravdu mohly jen dámy. Stejně tak je tu pánský salonek, ale ten ti pochopitelně neukážu."
Dámský salonek měl jen dvě okna, menší krb a sice zdobný, ale malý lustr. Stěny byly vymalovány béžově a světle hnědě. V jednom rohu bylo zrcadlo, v protějším lenoška.
Dále tam byl stolek se čtyřmi židlemi, knihovnička, sekretář a skříňka.
Oproti ostatním místnostem, přemrštěně velkým, se v dámském salonku cítila příjemně.
„A jen abys věděla, dámský salonek můžeš užívat dle potřeby. Matka jej očarovala tak, že se tam nedostane ani Bella, jen ona a ty."
Když se vrátili zpět do nejvyššího patra, šel Malfoy za ní do pokoje.
„Ty u sebe hůlku nemáš, že ne?"
Po její záporné odpovědi sáhl do kapsy a podal jí takovou malou stříbrnou kuličku, jež byla pokryta magickými symboly.
„Budeš se moci přemisťovat po sídle i bez hůlky. Její magie ale není příliš silná, takže za zdi Manoru se nedostaneš."
„Díky."
Tentokrát jí jeho úsměv neuniknul.

V médiích je píseň Greensleeves, což je stará anglická melodie, která se podle mě hodí k popisu sídla.