Okamžitě ji polilo horko. Snape ji sledoval zvláštním pohledem, byla si jistá, že ji poznal.
Zarazil je.
„Dobrý večer, pane Malfoyi. A kdopak je to tu s vámi?“ pohlédl na Hermionu.
„To je Sylvia Parkinsonová, je to sestřenice Pansy.“
Snape se jí znovu podíval do očí a Hermioně bylo okamžitě jasné, že jim nevěří. Přesto ale pokývl a nechal je projít.
Vešli do plesového sálu. Okamžitě je oslnilo množství světla z obrovských lustrů.
V sále se pohybovaly dobré tři stovky smrtijedů a přívrženců Pána zla.
Draco ji jemně táhl ke stolům.
„Sedíme u 21, pojď.“
Když přišli ke stolu, dvě z šesti židlí byly obsazeny. Na jedné seděl vlkodlak Šedohřbet a na druhé zřejmě jím pozvaná žena, jakási nevýrazná blondýna v modrých šatech.
Posadili se
„Dobrý večer, Draco. Hmmm, kdopak je ta dáma?“ promluvil Šedohřbet tichým hlasem.
„To je Sylvia Parkinsonová.“
Šedohřbet se podivně dlouho na Hermionu díval.
„Je velmi pěkná, jistě i pod maskou. A ten její labutí krk...“
Jestli do této chvíle byla Hermiona nervózní, teď byla vyděšená.
Draco ji vzal pod stolem za ruku.
„Pomalu příteli, tahle dívka není pro tebe.“
Chvíli se měřili pohledem, pak se vlkodlak zasmál.
„Ovšem že ne.“ a otočil se na tu blondýnu.
„Nevíš, kdo bude sedět na těch dalších židlích?“ zeptala se šeptem Hermiona.
Draco se nadechoval k odpovědi, když se nad nimi ozval mrazivý hlas.
„Znovu se potkáváme.“
Na jednu z židlí se posadil profesor Snape. Jak Hermiona pochopila, druhá byla vyhrazena pro jeho neexistující partnerku.
„Slečno Parkinsonová, je vám dobře? Jste bledá.“
Po tom, jak vyslovil "její" jméno, bylo jasné, že ji poznal.
„Ano, je mi dobře.“ a očima ho prosila, aby si to nechal pro sebe.
Odvrátil pohled a nechal si od domácího skřítka donést skleničku vína.
Za hermioninými zády se ozval ječivý hlas.
„Už zase nasáváš, Snape?“
Ztuhla. Ke stolu přicházeli Bellatrix s Rodolphusem.
Těsně před jejím odchodem z pokoje si Narcissa naštěstí uvědomila, že její předloktí zdobí jizvy a provedla kouzlo, kterým je zhojila.
Teď si však Hermiona předloktí znovu stiskla a zatnula zuby.
Draco se otočil a s předstíraným klidem řekl:
„Ahoj teto.“
Ta se jen ušklíbla a s manželem pokračovali ke svému stolu.
Hermiona se jen napila ze své sklenky a raději se soustředila šedohřbetovu společnici.
Nevypadala na smrtijedku a zdálo se, že je z vlkodlakových pohledů pěkně vyvedená z míry.
Najednou celý sál ztichnul. Vkročil Voldemort, prošel až dozadu a posadil se k čestnému stolu. Mávl rukou a hudebníci začali hrát. Ples oficiálně začal.
„Smím prosit?“
Draco ji vyvedl na parket. Zatančili si tři tance, pak k nim přistoupil Snape.
„Půjčíte mi vaši partnerku, pane Malfoyi?“
Draco, sice nerad, ale přece předal Hermionu Snapeovi.
„Co tu sakra děláte?“ zasyčel Snape, sotva hudba začala hrát.
„Schovávám se. Jak se říká, pod svícnem největší tma.“
Potom až do konce tance mlčeli. Draco si zase pro Hermionu přišel a až do konce večera ji nikomu "nepůjčil."
Po skončení plesu ji doprovodil do pokoje a pomohl jí vysoukat se z šatů. Lehnula si a okamžitě usnula.
Draco chvíli ještě znepokojeně přecházel. Přece jen si snapeova chování také všiml.
ČTEŠ
Impossible [Dramione]
FanficHarry, Ron a Hermiona utekli ze spárů Malfoyových. Hermiona však zjišťuje, že v blízkosti jejich domu něco ztratila. Něco, pro co je ochotna riskovat i život. Vrací se na místo a prohledává les, přitom se ale zraní. Pomoci se jí dostane od někoho...